BABIČKA ČERVENÉ KARKULKY DNES SLAVÍ NAROZENINY! Původní loutková komedie Víta Peřiny pro děti i jejich dospělý doprovod je autorskou variací klasické pohádky o Červené Karkulce. Do českých lesů se po sto letech opět vrátili vlci. Nejmladšího samce smečky navíc čeká jeho první mise, během níž si má získat respekt ve svém novém rajónu. V lese se ten den připravuje na myslivecké zkoušky mladý lesní adjunkt. A stejným lesem toho osudného dne poprvé sama, bez rodičů, vyrazila i malá holčička, která získala své jméno podle červené čepičky – Karkulka. Tři iniciační cesty trojice odlišných hrdinů (mladý vlk, začínající hajný a malá holčička) se protnou v bláznivém finále uprostřed lesa – v chaloupce, v níž babička Červené Karkulky právě oslavuje významné životní jubileum. Inscenaci připravil tým režisérky Michaely Homolové, podepsaný v NDL pod řadou úspěšných titulů pro celou rodinu (např. Budulínek, O beránkovi, který spadl z nebe, Šššš. Šššš. Hůůů. Haf!).
Nová verze Karkulky je stylově příbuzná s někdejším veleúspěšným Budulínkem, pod kterým byl podepsaný stejný tým. I tady jsou expresivně pojaté marionety, které zaujmou na první pohled, nemluvě o tom, že si své tajemství podrží až do konce. Vůbec je celá inscenace nesmírně osvěžující, a navíc dokáže nenásilně spojit hravost, která oslovuje dětského diváka, s humorem a nadsázkou pro dospělé.
– JANA MACHALICKÁ, Lidové noviny
Inscenace se – přesně jak mají v Naivním rádi – stává v mnoha okamžicích groteskou, občas černou s prvky divokých rakvičkáren. Požírání je mnohem víc, než bývá zvykem, stejně jako je (trochu) jiné závěrečné vysvobození. (…) Herci se hraním provokují, rozvíjejí i nahodilé situace, třeba když se některá rekvizita zatoulá anebo se chová nepředvídatelně. Sledujeme jakési sousedské divadlo, jehož se diváci cítí být součástí, jako přátelé, hosté. Na povrch se dere forma tradičních domácích loutkových divadel s osobitou – v tomto případě lesáckou, téměř až „trampskou“ – estetikou.
– VLADIMÍR HULEC, Divadelní noviny
MICHAELA HOMOLOVÁ (1972) Režisérka a herečka. Studia režie a dramaturgie na KALD DAMU v Praze absolvovala roku 1995 inscenací Cesta kolem světa za osmdesát dní v českobudějovickém Malém divadle. Od roku 1996 spolupracovala s prešovským Babadlem a roku 1999 nastoupila do herecko-režijního angažmá v NDL. Mezi její počáteční liberecké režie patří Křesadlo, Taškařice či… a jiný Bedřich. Od roku 2005 pravidelně spolupracuje s autorem (a dramaturgem) Vítem Peřinou a jejich inscenace pro děti a mládež získaly řadu festivalových ocenění (například Písmenková polívka, Hrnečku, vař!, Pečení holubi aneb Přísloví, Budulínek, O beránkovi, který spadl z nebe a další). Její inscenace O beránkovi, který spadl z nebe byla za rok 2014 nominována na Cenu divadelní kritiky v kategorii Inscenace roku, za inscenaci Šššš. Šššš. Hůůů. Haf! získala Cenu Divadelních novin, cenu festivalu Mateřinka a oborovou cenu Erik.
NAIVNÍ DIVADLO LIBEREC bylo založeno v roce 1949 jako jedno z prvních profesionálních loutkových divadel v bývalém Československu. Jeho historie je spjata například se jmény režiséra a herce Jana Schmida (který tu roku 1963 zakládá Studio Ypsilon, působící od sedmdesátých let v Praze), režisérky Markéty Schartové či dramatičky Ivy Peřinové. Od počátku devadesátých let byl dlouholetým ředitelem Naivního divadla Liberec Stanislav Doubrava, od roku 2021 je jeho ředitelkou Kateřina Pavlů a uměleckou šéfkou Michaela Homolová. K nejoceňovanějším inscenacím v historii NDL patří Krásný nadhasič aneb Požár Národního divadla (2005) v režii Tomáše Dvořáka. Autorka textu, Iva Peřinová, byla za svou hru mj. nominována na výroční Cenu Alfréda Radoka, inscenaci natočila Česká televize a NDL ji dokonce opakovaně uvedlo i na jevišti historické budovy Národního divadla. Opět let později se stejný tvůrčí tým úspěšně utkal s loutkovou interpretací slavného baletu P. I. Čajkovského – Labutí jezírko (2009). Dlouhodobě úspěšná je rovněž spolupráce režisérky Michaely Homolové a autora a dramaturga Víta Peřiny při tvorbě pro nejmenší diváky. Jejich inscenace Budulínek (2012) byla – vedle řady dalších ocenění – vyhlášena nejlepší českou loutkovou inscenací roku. Podobně velký ohlas si vysloužil i další počin tohoto týmu O beránkovi, který spadl z nebe (2014). K dalším úspěchům souboru patří nepochybně „magické“ inscenace Čechy leží u moře (2016), Jsou místa, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých (2017), Šššš. Šššš. Hůůů. Haf! (2019), Kabinet zázraků neboli Orbis pictus (2020). Zmiňovaná jevištní díla měla úspěch nejen na festivalu Divadlo, ale byla – v čele s jazykově univerzálně srozumitelným Beránkem – pozvána na řadu prestižních zahraničních divadelních festivalů. Na nich je Naivní divadlo pravidelným hostem, neboť podniká četné cesty nejen do většiny evropských zemí, ale představilo se také v Číně, Hong-Kongu, na Tchaj-wanu, v USA, v Kanadě, Mexiku, Indii, Izraeli, Koreji či v Pákistánu. V červnu 2021 proběhl 26. ročník Mezinárodního festivalu profesionálních loutkových divadel Mateřinka, který se koná v Liberci každé dva roky a jehož organizátorem je Naivní divadlo.
