ČÁSLAVSKÁ – TOKIO – 1964 Inscenace vypráví příběh vítězství Věry Čáslavské na olympijských hrách v Tokiu. Nejedná se o žádnou historickou rekonstrukci, ale o smyšlený příběh s fantaskními nebo pohádkovými rysy, který pouze vychází z některých skutečných událostí. Vedle samotného zrození (nejen) sportovní legendy Věry Čáslavské, která si ve své době získala srdce české i japonské veřejnosti, inscenace nabízí ještě jeden příběh. Příběh japonsko-českého setkání, a to nejen prostřednictvím dramatických postav, ale i hereckým obsazením. V inscenaci totiž účinkují z poloviny japonští a z poloviny čeští loutkáři. Ti tak mohou nad rámec samotného příběhu ohledávat a objevovat, co máme společné, v čem se lišíme a čím se můžeme inspirovat. Celými olympijskými hrami Tokio 1964 a tím i celým příběhem nás provází dvojice komentátorů – Japonec a Čech – jako v přímém televizním přenosu. Všechno komentují, vyprávějí, překládají. Příběh je tak stejně srozumitelný a zároveň částečně tajuplný jak pro japonské, tak české publikum. Inscenace kombinuje různé podoby loutkového, objektového a stínového divadla či projekce.
„Vzájemné povědomí o české a japonské kultuře a zájem o ně je v obou zemích navzdory jejich vzdálenosti i odlišnosti až překvapivě silné. Příběh Věry Čáslavské, jejího úspěchu na OH v Tokiu 1964 a způsobu, jakým okouzlila japonské publikum, v tom přitom hraje nezanedbatelnou roli. Ostatně šedesátá léta v obou zemích se až do roku 68 vůbec v mnohém podobají. Tak jako pro nás i pro Japonsko byla obdobím naděje, optimismu a také návratu na světovou scénu po letech izolace. V osmašedesátém roce se trajektorie obou zemí ze známých příčin dramaticky rozešly a pro nás nastalo nové temné období, které skončilo až rokem 1989. Ve vztahu k Japonsku byla pak jedním ze symbolů nového začátku vzájemného setkávání a spolupráce návštěva Václava Havla v roce 1992, na níž ho doprovázela opět – jak jinak – Věra Čáslavská. Když jsme tedy hledali téma pro česko-japonskou koprodukční inscenaci, která je příležitostí setkat se a poznat prostřednictvím tvorby, volba byla jasná.“ Tomáš Jarkovský, autor hry.
JAKUB VAŠÍČEK A TOMÁŠ JARKOVSKÝ (autorsko-režijní tým) Vystudovali režii na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU v ročníku Ivana Rajmonta a Jana Borny. Ještě během studií nastudovali jako autorský tandem v Naivním divadle Liberec vlastní hru Neklan.cz aneb Ze Starých pověstí českých, čímž započala jejich spolupráce, která trvá dodnes. Od podzimu 2014 se jejich domovskou scénou stalo královéhradecké Divadlo DRAK. Vedle toho jsou pravidelnými hosty v plzeňském Divadle Alfa, v pražském Minoru či D21. Spolupracovali také s Jihočeským divadlem v Českých Budějovicích, Západočeským divadlem v Chebu, Divadlem F. X. Šaldy v Liberci nebo s Loutkovým divadlem v Mariboru. Spoluzaložili nezávislé divadlo Športniki. Jejich inscenace obdržely řadu cen na různých mezinárodních festivalech, získaly tři ceny Erik pro nejinspirativnější loutkářskou inscenaci sezóny i Cenu Marka Ravenhilla, byly opakovaně nominovány na Cenu Divadelních novin (nominaci proměnila inscenace Zapsaný spolek českých a slovenských loutkářů uvádí: Kašpárek a zbojník) či Cenu divadelní kritiky. Poprvé na festivalu Divadlo hostovala jejich inscenace Hamleteen (2012, Divadlo Alfa Plzeň), naposledy Šípková Růženka (2021, Divadlo DRAK Hradec Králové).
DIVADLO ALFA zahájilo svoji činnost jako loutkové divadlo v roce 1966 a dodnes se zaměřuje na tvorbu pro děti a dospívající. V jedné z dramaturgických linií vychází z kořenů českých lidových loutkářů a rozvíjí jejich odkaz v kontextu soudobého loutkového divadla. V další linii zkoumá alternativní loutkářské přístupy ke klasickým titulům a autorskému divadlu. Vedle tvorby pro nejmenší hledají divadelníci cestu k náročným dospívajícím divákům, také prostřednictvím evropských projektů. Alfa je díky mistrné práci s loutkou vyhledávaným hostem mnoha tuzemských a zahraničních festivalů a od roku 1967 sama pořádá festival Skupova Plzeň.
DIVADLO PUK Loutkové divadlo PUK bylo založeno v roce 1929 v Tokiu. Letos si tedy připomíná své 95. výročí. V roce 1971 tento soubor otevřel v tokijské čtvrti Yoyogi první stálé loutkové divadlo v Japonsku, Loutkové divadlo PUK. PUK realizuje každý rok několik premiér, hostuje se svými představeními po celém Japonsku a aktivně se zapojuje do mezinárodních výměnných aktivit. Součástí Divadla PUK je kromě hereckého souboru také producentské centrum a centrum audiovizuální tvorby. Divadlo PUK hostovalo několikrát v Evropě, udržuje úzké kontakty s loutkáři v Japonsku i v zámoří. V jeho prostorách má sídlo japonské centrum UNIMA.
