Červotoč

ČERVOTOČ Layla Martínez ve svém románu Červotoč fascinujícím způsobem ukazuje, jakým způsobem v člověku roste nenávist. Z útrob červotočem rozežraného domu se ozývají dva ženské hlasy, které touží zastavit koloběh chudoby, násilí a vykořisťování. Adaptace románu, který se stal senzací na literární scéně díky svému zkoumání témat patriarchální a třídní nenávisti a kolektivních historických traumat. Děj se odehrává v kulisách žlutého molitanového domu, který slouží jako metafora pro místo nasáklé zlostí, neshodami a skrytými vášněmi. Scénografie využívá molitan jako všemateriál, který pohlcuje a uvolňuje emoce postav. Dle redakce Divadelních novin se inscenace stala událostí měsíce října 2024.

 Primárním záměrem zde nejsou banální lekačky ani rádoby šokantní explicitní výjevy, ale pozvolna houstnoucí atmosféra a postupné rozkrývání mrazivých tajemství pramenících z nekonečného řetězce rodinných determinant.
PETR KLARIN KLÁR, Divadelní noviny

Inscenace Elišky Říhové je vizuálně působivým a herecky podmanivým přepisem knihy. Molitanová scénografie Jakuba Šulíka tlumí kroky tří hereček, které tak – i ve spojení se zpravidla ztišenějším hereckým projevem – získávají téměř nadpřirozenou auru krvelačných přízraků.
VOJTĚCH VOSKA, Nadivadlo

ELIŠKA ŘÍHOVÁ Česká režisérka, absolventka režie na KALD DAMU, která se ve své tvorbě zaměřuje na adaptace současné literatury a autorské projekty. Na Nové scéně Národního divadla uvedla svou autorskou hru Všem se nám uleví. Aktuálně se její inscenace uvádějí v MeetFactory (Obyčejná žena ), ve Vzletu (Kytice, My Homeland ), ve Východočeském divadle (Volání rodu ). Pro nadcházející sezonu chystá v Divadle v Dlouhé autorskou inscenaci The Hotel Room.

ČINOHERNÍ STUDIO ÚSTÍ NAD LABEM patří již dlouhá léta k progresivním českým divadelním scénám. Vzniklo v roce 1972 a jeho první ředitel Jaroslav Chundela přizval ke spolupráci významné divadelníky, kteří za nastupující normalizace měli dveře do divadel většinou zavřené, např. Jana Grossmana, Evalda Schorma, Jana Kačera. Působil tam také dramaturg, překladatel a později i herec Leoš Suchařípa. Od roku 1975 zastával funkci šéfa režisér Ivan Rajmont, na prknech ústecké scény se vystřídala řada pozdějších hvězd českého divadla jako Jiří Bartoška, Karel Heřmánek, Pavel Zedníček, Marie Spurná, Tomáš Töpfer a další. Také vývoj po roce 1989 byl v Činoherním studiu velice dynamický, z řady tvůrců stojí za připomenutí alespoň Jiří Pokorný, jehož původní dramatické texty, představující domácí odnož cool dramatiky, se hrály v Ústí poprvé (Taťka střílí góly, Odpočívej v pokoji). Turbulentní vývoj a obměny v souboru i na vedoucích postech byly poznamenány také spory s magistrátem města v roce 2014 a dočasným přemístěním působiště na jinou adresu. V posledních letech stál v čele souboru režisér David Šiktanc, kterého od sezony 2025/26 střídá Michal Hába. Na festivalu Divadlo se Činoherní studio prezentovalo inscenacemi Homo Faber (2018) a Jídelní vůz (2023), obě v režii Davida Šiktance, a Peer Gynt (2024) v režii Michala Háby.