Chazarský slovník

Kateřina Menclerová, Jan Mikulášek, Milorad Pavić

DIVADLO HUSA NA PROVÁZKU, Brno, CZE
Režie
Jan Mikulášek

PŘEKLAD
Stanislava Sýkorová

DRAMATURGIE
Kateřina Menclerová

VÝPRAVA
Marek Cpin

DRAMATURGICKÁ SPOLUPRÁCE A ASISTENCE REŽIE
Marek David

ASISTENT REŽIE
Eliška Houserová

OBSAZENÍ
DR. ISAJLO SUK - Jan Kolařík
ANASTASIJA SUKOVÁ - Ivana Hloužková
DR. DOROTA SCHULZOVÁ - Sylvie Krupanská
DR. ABÚ KÁBIR MU´ÁVIJA - Vladimír Hauser
VAN DER SPAAK - Dominik Teleky
VAN DER SPAAKOVÁ - Růžena Dvořáková
MANUIL VAN DER SPAAK - Tereza Marečková
HLÍDAČ - Ondřej Kokorský
UKLÍZEČKA LADY - Zdislava Začalová
AL-AKŠÁNÍ - Kryštof Bartoš
STARÝ HLÍDAČ - Pavel Zatloukal
AL-MAS´ÚDÍ - Dušan Hřebíček

TITULKY
Uvádíme v češtině, s anglickými titulky

Foto
David Konečný
Premiéra
25. ledna 2022

CHAZARSKÝ SLOVNÍK Před mnoha staletími vytvořili Chazaři ve východní Evropě mocnou říši, po níž nezbylo téměř nic. Mýty s tímto národem spojené se promítly do románu srbského spisovatele Milorada Paviće. Jeho Chazarský slovník je skutečně sestaven ze slovníkových hesel, která zahrnují nespočet postav, prolínání snu a skutečnosti, časové skoky napříč staletími. Jevištní adaptace čtyřicet let starého románu o dávném národě obsahuje řadu současných motivů a otázek. Pavićova rekonstrukce údajného slovníku Chazarů získává na scéně Divadla Husa na provázku podobu návštěvy muzea, kterou podtrhuje vizuální stránka inscenace – ohromný rudý panel s bodci připomínající vitrínu na motýly, prosklené skříně s exempláři i aktéři procházející rolemi průvodců, návštěvníků i muzejních exponátů. Hravost, nejednoznačnost, paralely, odkazy – to vše tvoří režisérův bohatý metaforický jazyk, opřený o mimořádnou hereckou souhru.

Chazarský slovník je vybraná divadelní lahůdka. Nabízí suverénní výkony na sebe napojeného provázkovského souboru, elegantní hru s hereckou stylizací, vizuální zážitek. Její obrazivost je plná metaforických odkazů a scénické poezie, pracuje se zábavným paradoxem i poťouchlým humorem.
– Marie Reslová, Aktuálně.cz

Na Mikuláškově inscenaci bez hlavního příběhu je přitažlivá obrazivost a vizuální opulentnost, do níž režisér sevřel Pavićovu nespoutanou poetičnost, alegoričnost i sarkasmus, pohádkovost i hořké pravdy či surreálnou logiku. Nejhodnotnější ovšem je, že se mu někdejší postmoderní odér podařilo zhmotnit i prodchnout duchem dneška.
– Luboš Mareček, Lidové noviny

Pavićův hold pozapomenutému národu ve zkoušce divadlem, zdá se, obstál. Inscenace je múzickým labyrintem významů, idejí i póz.
– Petr Klarin Klár, Divadelní noviny

JAN MIKULÁŠEK (1978) Působil jako umělecký šéf brněnského divadla Polárka, dále jako umělecký šéf ostravského Divadla Petra Bezruče a pravidelně spolupracoval s brněnským divadlem Reduta. V roce 2013, kdy umělecký šéf Reduty Petr Štědroň převzal vedení Divadla Na zábradlí, se Jan Mikulášek stal kmenovým režisérem téže scény. S Divadlem Na zábradlí získal v roce 2011 Cenu Divadelních novin za tvůrčí počin v kategorii činohra za inscenaci Korespondence V+W, v roce 2013 Cenu Alfréda Radoka za inscenaci roku, kterou se stala Zlatá šedesátá, v roce 2018 Cenu Divadelních novin za tvůrčí počin v kategorii činohra za inscenaci Mýcení a ve stejném roce za tutéž inscenaci obdržel ještě Cenu Josefa Balvína, kterou uděluje Pražský divadelní festival německého jazyka. Kromě DNz spolupracuje s dalšími scénami, v poslední době především s Národním divadlem (Spalovač mrtvol, Maryša, Kouzelná země, Stát jsem já) a s Divadlem Husa na provázku (Don Quijote, Chazarský slovník). Režijní přístup Jana Mikuláška se často opírá o dramatizace románů, původní scénáře či autorské divadlo. Pracuje se střihem, s detailem, s hudebním kontrapunktem i s paralelním odvíjením dějů. Na divadle jej nejvíce zajímá kontrast - napětí mezi precizností a ledabylostí, mezi strojeností a autentičností, mezi zběsilostí a klidem.

DIVADLO HUSA NA PROVÁZKU Přední brněnská scéna, která byla založena v roce 1967 a jejíž devízou byla nepravidelná dramaturgie (nová témata v původně nedramatických textech). Název divadla je odvozen od svazku experimentálních libret brněnského literáta Jiřího Mahena. U zrodu této progresivní scény stáli dramaturg Bořivoj Srba a režiséři Eva Tálská, Zdeněk Pospíšil a Peter Scherhaufer. Jedno z nejsvobodnějších divadelních seskupení si i přes obtíže v minulém režimu uchovávalo odvahu a svěžest, „Provázci“ hráli v Domě umění, který jinak fungoval (a funguje) jako prostor pro výstavy. V Huse začínaly pozdější hvězdy českého divadla jako Bolek Polívka, Miroslav Donutil, Jiří Bartoška, Karel Heřmánek či Jaromír Dulava. K legendárním inscenacím divadla patří zde premiérovaná Balada pro banditu Miloše Štědroně a Milana Uhdeho či Labyrint světa a lusthaus srdce, který podle Komenského předlohy pro divadlo sepsal Ludvík Kundera, také Rozvzpomínání podle Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále (inscenace byla na repertoáru divadla dříve, než mohla kniha oficiálně vyjít). Dobrá pověst se pojí s aktivitami divadla i po převratu v roce 1989, od září 1993 působí divadlo v Domě pánů z Fanalu na Zelném trhu. Umělecké vedení se ve svobodných poměrech střídalo, od roku 2005 stál v čele Husy režisér Vladimír Morávek, kterého v lednu 2019 nahradila režisérka Anna Davidová a nyní divadlo vede dramaturg Martin Sládeček.