DĚTI Volně inspirováno povídkami B. Slančíkové Timravy U Kanátov a Žiadna radosť. Mara žení podruhé syna. První manželství selhalo, do druhého s nepůvabnou vdovou s malým dítětem nahnala syna téměř násilím. Zprvu se zdá, že z toho bude jen další trápení, ale novomanželé – oba společenští outsideři – si k sobě překvapivě rychle najdou cestu. Mara se zděšením zjišťuje, že syn ji už nepotřebuje, že nad ním ztrácí moc... Zuza pochovává svého muže. Nesmutní příliš; muž byl pijan a násilník, se kterým si příliš štěstí neužila, ale hlavně se v ní probouzí dlouho potlačovaná touha. Její dávná láska z mládí je už rovněž vdovec. Bylo by možné vrátit se o pětadvacet let zpátky a napravit to, co společně pokazili manželstvími z rozumu? Bylo by možné rozdmýchat city, které celá léta tlely ukryté hluboko v nitru? A pokud ano, co na to děti? Příběh o dětech – o těch, s nimiž nás spojují pokrevní svazky a které dokážeme opičí láskou docela udusit, ale i o těch cizích, z druhé doliny, ke kterým dokážeme být neuvěřitelně krutí a lhostejní.
Žhavá novinka z repertoáru první slovenské scény se vrací k dílu snad nejhranější slovenské autorky posledních let. Její prozaické dílo stále inspiruje dramaturgy a režiséry tamějších divadel. Tandem Daniel Majling – Michal Vajdička se k němu obrací už potřetí. Jedno z jejich předešlých setkání s Timraviným dramatickým světem, Vše pro národ, se v nastudování Divadla Andreje Bagara v Nitře stalo v roce 2009 událostí plzeňského festivalu a vítězem v anketě české kritiky o největší zážitek roku ze zahraničního divadla.
Inscenácia Deti ukazuje Činohru Slovenského národného divadla v najlepšej možnej forme. Výborná práca s predlohou, poctivá réžia a herecké výkony, na ktoré sa dá dívať opakovane. Zároveň má však aj jedno veľké mínus. Pre každého, kto kedy žil v rodine, je až neznesiteľne zrozumiteľná.
– SOŇA JÁNOŠOVÁ, sme.sk
Inscenácia len dokazuje to, čo sme už dávno vedeli – že Božena Slančíková-Timrava bola majsterkou v nekompromisnej analýze ľudských charakterov a ich vzájomných vzťahov. Sledujeme dve postaršie sestry Kanátovú (Kamila Magálová) a Drozdíkovú (Emília Vášáryová), ktoré majú trocha odlišné pohľady na svet, na druhej strane sú si však v mnohom podobné. (…) Zaujímavosťou je, že inscenácia nie je nijako ukotvená v čase. Režisér síce do hry vsunul niekoľko prvkov symbolizujúcich modernú dobu – smartfón či televíznu Popolušku – nemal však potrebu preháňať. Išlo o správne rozhodnutie – naznačil tým, že Timrava a jej myšlienky sú dnes aktuálne rovnako ako pred sto rokmi. To, čo sa postavám dialo vtedy, by dnes nebolo ničím zvláštnym.
– SOFIA PRÉTOROVÁ, pravda.sk
MICHAL VAJDIČKA (1976) Obor divadelní režie VŠMU v Bratislavě absolvoval v roce 2004 v ročníku Petera Mikulíka. Už v době studií zaznamenala jeho inscenace Osiřelý západ úspěch na festivalech divadelních škol. Jako režisér pak spolupracoval s mnoha slovenskými a českými divadly (Činohra SND, Státní divadlo Košice, Divadlo Andreja Bagara v Nitře, Dejvické divadlo v Praze, Divadlo na Vinohradech v Praze, Národní divadlo Brno). V letech 2014–2016 byl uměleckým šéfem Dejvického divadla, se kterým spolupracuje i nadále. V sezóně 2018/19 působil jako šéf činohry Slovenského národního divadla a od sezóny 2022/23 jako kmenový režisér Národního divadla v Praze. V jeho tvorbě lze vysledovat dvě základní linie. První se zaměřuje na inscenování klasických dramatických textů (především her A. P. Čechova, W. Shakespeara, L. Pirandella a adaptace próz B. Slančíkové Timravy). Druhá se soustřeďuje na současné drama zahraniční provenience s důrazem na černé komedie Martina McDonagha či adaptace Irvina Welshe. Jeho inscenace se mnohokrát objevily na programu festivalu Divadlo: Vše pro národ (DAB Nitra 2009), Ucpanej systém (Dejvické divadlo 2012), Laskavé bohyně (SND 2015), Vzkříšení (Dejvické divadlo 2017), Před západem slunce (SND 2019). Jeho inscenace Konec rudého člověka, se kterou v loňském roce hostovalo v Plzni pražské Divadlo v Dlouhé, získala Cenu divadelní kritiky za rok 2022.
ČINOHRA SLOVENSKÉHO NÁRODNÍHO DIVADLA zahájila svou činnost v roce 1920. Na slavnou tradici mimořádných hereckých osobností, které v ní působily po celé století, navazuje dnešní soubor pod vedením posledních uměleckých šéfů – Romana Poláka (2012–2017) a Michala Vajdičky (2018–2019). Od roku 2021 stojí v čele Činohry dramaturgyně Miriam Kičiňová. Repertoár této scény tvoří klasické dramatické texty, inscenace původních her, adaptace próz, mapování bílých míst slovenské historie. V posledních letech se Činohra SND pravidelně účastní divadelních festivalů v Toruni, Hradci Králové, Zlíně, Brně, Olomouci, Plzni i v Nitře, hostuje rovněž v Národním divadle v Praze, v Brně, Budapešti, Bukurešti, Lublani a ve Vídni.
