Divoká kachna

DIVOKÁ KACHNA V centru Ibsenova příběhu stojí rodina Ekdalových, jejíž život je protkán tajemstvími, lží a sebeklamem. Mladý idealista Gregers Werle se rozhodne odhalit skrytou minulost rodiny a ve své nezkrotné pýše věří, že všem přinese očištění a svobodu. Jeho snaha odhalit skutečnost však spustí sled událostí, které hluboce zasáhnou osudy všech zúčastněných. Hra proplétá věcnost v kombinaci s implementovanými symboly, osciluje na hranici realismu a symbolismu. Ústředním motivem je odpuštění. Dokážeme odpustit člověku, kterého milujeme, po zjištění, že tato láska vyrostla na lži? Divoká kachna je nadčasovým dramatem rovněž o tom, jak křehké jsou lidské vztahy a že absolutní pravda může být destruktivní, pokud na ni lidé nejsou připraveni. Režisér Jan Frič spolu s dramaturgyní Martou Ljubkovou na základě nového překladu Karolíny Stehlíkové tuto letitou hru výrazně zkrátili, zbavili dobových reálií a doplnili o současný slovník. Spolu se svými stálými spolupracovníky (Dragan Stojčevskij, Marek Cpin, Jakub Kudláč) vytvořil režisér hypnotizující obraz rozpadající se rodiny zasazený mezi půdní trámy, jež komplikují hercům pohyb a zároveň je od sebe oddělují. Přísně kontrolované herecké výkony odlidštěné použitím mikroportů, nerealistickými kostýmy a live cinema v pomalém tempu rozkrývají tísnivý příběh, který divákovi spíše než vcítění a porozumění servíruje noční můru. Inscenace vznikla v koprodukci s brněnským Divadlem Aldente, kde se pod vedením Jitky Vrbkové setkávají mladí herci a autoři s Downovým syndromem s profesionálními divadelníky bez handicapu.

Divoká kachna je v mnoha ohledech mimořádným divadelním počinem, který nabízí takové množství významových vrstev a interpretačních rovin, že jedno zhlédnutí zdaleka nestačí.
ŠTĚPÁN TRUHLAŘÍK, Seznam Zprávy

Nové nastudování Ibsenovy Divoké kachny nastavuje pomyslné zrcadlo sociálně rozmanitým lidským osudům i otázkám milosrdných lží, s nimiž lze žít, a pravd, které dokážou „svléknout“ a vykuchat (stejně jako v inscenaci stahovaný a kuchaný králík) i do té doby fungující společenství. Divoká kachna nabízí divoce pojaté provedení plné rozmanitých podnětů seskládaných do sunoucích se myšlenek i vizuálních obrazů. Své příznivce si najde zejména mezi fanoušky alternativních a extravagantních pojetí inscenování.
IVETA MACKOVÁ, Novinky.cz

Režisér klade důraz na rozpad rodiny, což je téma, jež v posledních letech prozkoumává z různých úhlů pohledu. Ibsenovu ikonickou hru dokázal převést do současné jevištní řeči a pokládá nepříjemně palčivé otázky, na něž ovšem nenabízí jasné odpovědi. Nejčitelnější je v tomto divácky náročném kusu varování před samozvanými proroky, kteří si uzurpují právo rozhodovat o tom, jakým způsobem mají ostatní žít.
LUKÁŠ DUBSKÝ, Divadelní.net

JAN FRIČ (1983) Patří mezi nejvýraznější divadelní osobnosti své generace. Jeho inscenace Vassa Železnovová, kterou uvedl ve Stavovském divadle roku 2021, se v anketě divadelních kritiků stala Inscenací roku, stejně tak Bakchantky na stejné scéně o rok později a konečně i Krkavci v Dejvickém divadle získali toto ocenění v roce 2025. Studoval činoherní režii na pražské DAMU pod vedením Jana Nebeského a Darii Ullrichové. V letech 2017–2022 byl kmenovým režisérem činohry Národního divadla. Spolupracuje jak s velkými divadly (např. Národní divadlo Brno, Klicperovo divadlo v Hradci Králové, Národní divadlo moravskoslezské, Divadlo v Dlouhé), tak i s komorními, alternativními scénami (např. A studio Rubín, Divadelní společnost Masopust, Divadlo X10). Vedle autorských inscenací (např. inscenace BurnOut! aneb Vyhoř!, A studio Rubín, 2019) a inscenování současných dramatických textů (Otec hlídá dceru, Nová scéna, 2022) se soustavně věnuje i textům klasickým (např. Bakchantky, Stavovské divadlo, 2023, Král Oidipús, Národní divadlo, 2019 nebo Faust, Stavovské divadlo, 2018).

ČINOHRA NÁRODNÍHO DIVADLA BRNO působí v moravské metropoli pod různými názvy již od roku 1884, dnes soubor hraje v Mahenově divadle a divadle Reduta. Současný umělecký šéf, dramaturg Milan Šotek, od svého nástupu v roce 2019 profiluje obě činoherní scény NdB jako prostory pro divadlo dramatu a ansámblového herectví se záměrem vytvořit moderní velkou činohru. Stávající dramaturgie se vyznačuje neobvyklou důvěrou v drama a divadelní texty obecně (takřka neadaptuje pro jeviště literaturu nebo film) a péčí o současnou českou hru objednáváním nové tvorby. Národní divadlo Brno je hlavní pořadatel mezinárodního divadelního festivalu Divadelní svět Brno.