DO HAJAN! Autorská inscenace režisérky Veroniky Poldauf Riedlbauchové stojí na pomezí poetického fyzického divadla a klaunské grotesky. Vychází z všem dobře známé situace, kdy už by děti měly jít spát, ale najednou v sobě objeví netušenou zásobu energie a zjišťují, že se jim ještě ani trochu spát nechce. To vše k pramalé radosti tatínka, který si maloval, jak je bez problémů uloží do postele. Na Mezinárodním divadelním festivalu Mateřinka 2021 získala Veronika Riedlbauchová cenu hejtmana Libereckého kraje za režii a choreografii inscenace, Marianna Stránská za scénografii, Michal Kříž za světelný design a skladatel Jan Čtvrtník za hudbu.
Chtělo by se napsat, že je Do hajan! jednoduchou hříčkou na každodenní téma ve výtvarně čistém provedení. Jenže by to byla velká křivda. Právě to, že všechny pohyby působí jednoduše, že hudba přesně komentuje dění na jevišti a kouzla se světlem dokážou scénu, jíž dominuje velká postel, v mžiku různě proměňovat, to vše svědčí o tom, že se za inscenací skrývá pečlivá práce, kterou tvůrci nepotřebují vehementně exhibovat, ale oddaně ji vetkli do soudržného a zábavného tvaru.
– Veronika Švecová, Hadrián – Oficiální zpravodaj divadelního festivalu Regiony
Příběh o dvou malých dětech, jimž se večer ani trochu nechce jít spát, takže svým zlobením zmáhají tatínka, sehrají tři herci úplně beze slov jako velkolepou pohybovou grotesku. Vynikajícím způsobem pracují s gagy, hudbou i proměnami tempa a nálad. Ve vrcholné scéně polštářové bitky, kde nejvíc ran bezděčně schytá těžce zkoušený otec, neměla atmosféra v dětském publiku daleko k rockovému kotli.
– Michal Zahálka, Aktuálně.cz
VERONIKA POLDAUF RIEDLBAUCHOVÁ absolvovala režii na KALD DAMU pod vedením prof. Josefa Krofty a následně studovala fyzické herectví na Institut del Teatre v Barceloně. A právě poetické fyzické divadlo se stalo těžištěm její tvorby, v poslední době především ve spolupráci se skupinou Bratři v tricku, s nimiž vytvořila trio úspěšných a oceňovaných inscenací Plovárna, Funus a Lov. Vedle toho se věnuje také operní režii, choreografii či tvorbě komponovaných pořadů hudby a poezie.
DIVADLO DRAK bylo založeno v roce 1958. Jeho první období je spjato s autorem a režisérem Jiřím Středou a výtvarníkem Františkem Vítkem. V druhé etapě se tvůrčí tým rozšířil o ředitele a dramaturga Jana Dvořáka, režiséra Miroslava Vildmana, výtvarníka Pavla Kalfuse a hudebníka a herce Jiřího Vyšohlída. Inscenace Pohádky z kufru se stala na světovém festivalu UNIMA v r. 1966 senzací, která založila dosud trvající popularitu Draku jak doma, tak i v zahraničí. V roce 1971 přichází do Draku mladý režisér Josef Krofta. Po příchodu výtvarníka Petra Matáska vzniká v divadle Drak legendární tvůrčí tým ve složení Krofta – Matásek – Vyšohlíd. Díky jejich tvorbě se divadlo brzy stává jednou z nejvýznamnějších loutkářských scén jak doma, tak i v mezinárodním kontextu. V roce 1995 přichází do Draku syn Josefa Krofty režisér Jakub Krofta a společně s ním také scénograf Marek Zákostelecký. Jejich autorské inscenace kombinovaly prvky jak loutkového, tak i klaunského, vizuálního či hudebního divadla. Začátkem roku 2010 se ředitelkou Divadla Drak stává Eliška Finková a spolu s dramaturgyní Dominikou Špalkovou a později také s tandemem Jakuba Vašíčka a Tomáše Jarkovského startují další postupnou proměnu divadla. Od roku 2020 je ředitelem divadla Tomáš Jarkovský.
