FIFTY Každý ví, jak dopadlo druhé kolo prezidentské volby v Čechách v lednu 2018. V této hře se dozvíte, jaký masakr napáchal výsledek voleb v životě Davida Prebingera, architekta na volné noze, neúspěšného organizátora švédských trojek, čerstvě rozvedeného neúnavného glosátora doby a smolaře s dobrým srdcem. Hra byla v Cenách divadelní kritiky (dříve Cena Alfréda Radoka) oceněna jako nejlepší poprvé uvedená česká hra roku a Ivan Trojan za roli Davida získal už podruhé Cenu divadelní kritiky za mužský herecký výkon.
„Dalo by se říct, že je to hra ze života pozdního padesátníka, ale to je jen zlomek pravdy. Stejně tak může jít o portrét zábavného sobeckého člověka, kterému se po pětiletém rozvodu nesmírně ulevilo, aby se mu vzápětí výrazně přitížilo. Anebo příběh o touze na všechno se vykašlat, která v mém případě přišla právě někde kolem padesátky. To osvobozující vědomí, že svět to beze mne nějak zvládne, že v konečném důsledku člověk nebude nikomu chybět. Nejsou to sebevražedné myšlenky, spíš úleva, nový startovní bod, ze kterého je možné vykročit někam dál, nebo právě zůstat jako natruc stát na místě a nikam se neposunout. Po padesátce si to člověk může konečně dovolit. Muž v tomto věku v podstatě už není schopen se změnit, o nějakém růstu ani nemluvě. Ale je schopen nahlédnout, jaké nejrůznější pocity a touhy si do něj jeho okolí projektuje, a je schopen tomu vzdorovat, nebo prostě s úlevou rezignovat.“ Petr Zelenka.
V této smutné komedii najde většina z nás mnohé z hořkostí a zmatků, které nás v osobním i veřejném životě provázejí. Ať už se týkají stárnutí, přátelských i milostných vztahů, či věčného souboje se společenskými i politickými proměnami světa kolem. I úlety k sentimentu a drobným klišé lze brát jako značku Zelenkova stylu.
– JANA SOPROVÁ, Divadelní noviny
Je radost setkat s dramatikem, který umí psát. A s herci, kteří to, co napíše, umějí zahrát. Zní to poněkud banálně, ale setkání s divadlem, které dokáže vrchovatě a s lehkostí dostát požadavkům toho, co bychom mohli označit za „tradiční formu interpretačního činoherního divadla“ zas tak častá bohužel nejsou.
– VLADIMÍR MIKULKA, NaDivadlo
Tato současná témata (…) podává trojice Zelenka – Trojan – Myšička s vtipem. Jejich hrdinové naši současnost pozorují, glosují a baví se jí. Vědí, že nic jiného ani nelze. A právě v takovém nekonfliktním přístupu tkví největší moudrost Zelenkovy hry. Diváky zaujme rafinovaná scéna Nikoly Tempíra, díky které se spolu s hrdiny mohou pohupovat na obytné loďce, dále melodie od Beatles i Garbage a pochopitelně herecké výkony (vedle zmíněných především Veroniky Khek Kubařové a Václava Neužila). Kombinací toho všeho je třaskavá, neskutečně zábavná, hořkosladká jízda dnešním světem.
– TOMÁŠ ŠŤÁSTKA, iDNES.cz
PETR ZELENKA (1967) Dramatik, scénárista, filmový a divadelní režisér. Vystudoval scenáristiku a dramaturgii na FAMU v Praze. Jako režisér debutoval v roce 1993 filmem – fiktivním dokumentem o punkové skupině Visací zámek. Jeho filmová tvorba patří mezi nejvýznamnější počiny současné české kinematografie, většina snímků získala prestižní česká i zahraniční umělecká ocenění. Jeho hraný debut Knoflíkáři získal hlavní cenu na festivalu v Rotterdamu, za filmy Rok ďábla (2002) a Příběhy obyčejného šílenství (2005) získal hlavní ceny na festivalech v Karlových Varech a v Moskvě. Na jaře 2020 se publiku představila jeho filmová novinka Modelář. V divadle debutoval Petr Zelenka jako autor i jako divadelní režisér v roce 2001 v Dejvickém divadle inscenací Příběhy obyčejného šílenství. Hra získala v roce 2001 prestižní cenu Nadace Alfréda Radoka, v roce 2005 měla premiéru její úspěšná filmová verze. Text hry byl dále inscenován asi v šedesáti dalších divadlech po celém světě. V roce 2006 měla v Dejvickém divadle premiéru hra Teremin a v roce 2012 se sem Petr Zelenka jako dramatik i režisér vrátil hrou Dabing Street, podle níž v roce 2018 napsal a režíroval stejnojmenný seriál pro Českou televizi. V roce 2018 měla v Dejvickém divadle premiéru inscenace Elegance molekuly. Dalšími významnými divadelními tituly Petra Zelenky jsou hry Očištění (na objednávku slavného Starého divadla v Krakově), Ohrožené druhy (Národní divadlo), významná je i jeho spolupráce s Jihočeským divadlem, které uvedlo inscenaci Job Interviews a dva tituly na otáčivém hledišti v Krumlově – Pes baskervillský a Da Vinci. V roce 2022 Zelenka režíroval svou hru Beckham v divadle Studio Dva. Zelenkovy hry byly přeloženy do mnoha světových jazyků a řada z nich se v zahraničí dočkala i svého knižního vydání – mj. v prestižní francouzské edici Les Solitaires Intempestifs. Česky vyšlo jeho souborné dramatické dílo k roku 2012 v nakladatelství Akropolis pod názvem Obyčejná šílenství.
DEJVICKÉ DIVADLO bylo založeno v roce 1992. Po odchodu původního souboru s uměleckým šéfem Janem Bornou byl od roku 1996 do konce sezony 2013/2014 uměleckým šéfem režisér Miroslav Krobot. V letech 2014–2016 byl uměleckým šéfem divadla Michal Vajdička, který s Dejvickým divadlem spolupracoval od roku 2011 jako režisér inscenací Ucpanej systém a Racek. Od ledna 2017 je novým uměleckým šéfem Martin Myšička, který v DD působil jako člen hereckého souboru už od roku 1997. Dramaturgie divadla se ubírá několika směry. Kromě uvádění původních her současných evropských i světových autorů se orientuje na díla výrazných českých nebo slovenských tvůrců, kteří svá díla tvoří přímo pro soubor DD a ve většině případů se na nich podílejí i jako režiséři (J. A. Pitínský, Miroslav Krobot, Petr Zelenka, Jiří Havelka, David Ondříček, Karel František Tománek, Viliam Klimáček, Petra Tejnorová, Daniel Majling a další). Výraznou součástí dramaturgie Dejvického divadla jsou i svébytné interpretace děl světové literární tvorby. Během své existence získalo Dejvické divadlo, řadu významných prestižních ocenění, stejně jako jednotliví členové jeho souboru, kteří také dostávají výrazné umělecké příležitosti i v jiných dramatických odvětvích, zejména ve filmu, televizi nebo rozhlase. V roce 2022 se v anketě časopisu Svět a divadlo (Ceny divadelní kritiky, dříve Ceny Alfréda Radoka) Dejvické divadlo už pošesté stalo divadlem roku.
