JÍDELNÍ VŮZ Základní scenérie: jídelní vůz na trase Praha – Hamburg. Kulatá světla září nad bílými ubrusy. Uličkou mezi stoly žene se pan vrchní Peterka a roznáší čepované pivo. Od rána táhnoucí se flám, drobná snění osamělých cestujících i náhodné lásky. Ohlášená doba zpoždění se může změnit! Autorská inscenace v rytmu jízdního řádu.
Co se děje v jídelním voze z Prahy do Ústí nad Labem, se dozvíte v groteskní, hrabalovsky laděné inscenaci Činoherního studia. Vládne mu vrchní Jana Plouhara, přicházejí za ním stevardky, průvodčí, technici, a vůz navštěvují prapodivní týpci, od herce Činoherního studia přes životní ztroskotance, dělňáky a filozofy po cizince a milenecké páry různého genderového zaměření. Dávají si cappuccino, pivo, víno, nebo i párek či řízek. A pouštějí se do řeči. Svádějí se, hádají, nadávají si, vyprávějí příběhy, zpovídají se. Čtou si, zamilovávají se, míjejí, mlčí. Sedmdesát pět minut jízdy uběhne jako nic a většině diváků-cestujících je líto, že se musí vystupovat. Skvěle zachycená atmosféra zdůrazněná projekcí reálné jízdy, otisk lokálních (ve smyslu lokálka Praha-Ústí) mýtů, příběhů a témat v divadelním oparu vycizelovaných hereckých miniatur vyspělého souboru, který – spolu s režisérem má vyvážený cit pro vytříbenou formu, hereckou exhibici, fór, vážnost i nadhled, téma i gag.
– Sukces měsíce, Divadelní noviny
Představení od prvních minut vtáhne a nesmírně baví, jak díky herecké přesvědčivosti, tak epizodickému charakteru, kdy do restaurace na kolejích přicházejí nejrůznější hosté, aby tu zažili setkání vítaná, nevyžádaná, obohacující i nebezpečná.
– PAVEL TUREK, Respekt
DAVID ŠIKTANC (1987) vystudoval režii na DAMU. V Činoherním studiu debutoval inscenací Ewalda Palmetshofera hamlet je mrtev, bez tíže, za niž byl v roce 2011 odměněn Cenou Marka Ravenhilla za nejlepší českou divadelní inscenaci nového textu. V dubnu roku 2017 zde nastudoval drama Homo Faber s Martinem Fingerem v hlavní roli, jenž byl za svůj výkon nominován na Cenu Thálie, Cenu divadelní kritiky či Cenu Divadelních novin. Inscenace se zúčastnila také festivalu Divadlo. V Ústí zrežíroval dramatizaci prózy Witolda Gombrowicze Pornografie i komedii Davida Gieselmanna Pan Kolpert. Od roku 2019 je Šiktanc uměleckým šéfem Činoherního studia, inscenoval tu např. adaptaci knihy Hermanna Hesseho Stepní vlk, hrabalovskou féerii Pábitelé či Ibsenovu Hedu Gablerovou. V minulosti spolupracoval se Švandovým divadlem, Moravským divadlem Olomouc, Východočeským divadlem Pardubice, Divadlem na Vinohradech, Divadlem pod Palmovkou či Komorní scénou Aréna v Ostravě.
ČINOHERNÍ STUDIO ÚSTÍ NAD LABEM patří již dlouhá léta k progresivním českým divadelním scénám. Vzniklo v roce 1972 a jeho první ředitel Jaroslav Chundela přizval ke spolupráci významné divadelníky, kteří za nastupující normalizace měli dveře do divadel většinou zavřené, např. Jana Grossmana, Evalda Schorma, Jana Kačera. Působil tam také dramaturg, překladatel a později i herec Leoš Suchařípa. Od roku 1975 zastával funkci šéfa režisér Ivan Rajmont, na prknech ústecké scény se vystřídala řada pozdějších hvězd českého divadla jako Jiří Bartoška, Karel Heřmánek, Pavel Zedníček, Marie Spurná, Tomáš Töpfer a další. Také vývoj po roce 1989 byl v Činoherním studiu velice dynamický, z řady tvůrců stojí za připomenutí alespoň Jiří Pokorný, jehož původní dramatické texty, představující domácí odnož cool dramatiky, se hrály v Ústí poprvé (Taťka střílí góly, Odpočívej v pokoji). Turbulentní vývoj a obměny v souboru i na vedoucích postech byly poznamenány také spory s magistrátem města v roce 2014 a dočasným přemístěním působiště na jinou adresu. Divadlo nikdy neuhnulo z cesty náročné dramaturgie a ve většině případů i úspěšné jevištní realizace připravovaných textů. V současnosti stojí v čele souboru režisér David Šiktanc.
