JSEM KNĚŽNA BLÁZNŮ Komorní opera o devíti obrazech a epilogu na libreto Olgy Sommerové, která o Němcové říká: „Božena je přítelkyní všech českých žen, které nerezignovaly na touhu po osobní i společenské svobodě. Je pro nás výzvou a zárukou, že lze zvednout hlavu navzdory zakořeněným předsudkům. Inspiruje nás k odvaze myslet a konat jinak, než se od nás žen od věků očekávalo, nacházet svou identitu a sebeúctu.”
Dokumentární komorní operu o devíti obrazech a epilogu na libreto známé filmové dokumentaristky Olgy Sommerové zvolilo hostitelské Divadlo J. K. Tyla jako jeden z příspěvků k Roku české hudby. Libreto vychází z dochované korespondence Boženy Němcové a básní, například od Františka Halase či Jaroslava Seiferta, a sleduje osud nejslavnější české spisovatelky, její životní vzestupy a pády, její vztah k manželovi i to, jak těžké bylo být emancipovanou ženou v polovině 19. století.
Opeře Jsem kněžna bláznů se podařilo díky zajímavé hudbě Lenky Noty a barvitému libretu Olgy Sommerové představit Boženu Němcovou jako statečnou, svobodomyslnou a milující ženu.
– Česká televize
Silnou, krásnou a emotivní Boženou byla mezzosopranistka Jana Piorecká, která jí dala nejen plný a nosný hlas, ale i lidskost a niternou opravdovost. Manželem Josefem Němcem byl Adam Rezner, který postupně slevoval ze své nafoukanosti a urputnosti, a jak se mu také dostávalo křivd a ponížení, stával se životnou a uvěřitelnou lidskou postavou.
– KARLA HOFMANOVÁ, klasikaplus.cz
MARTIN OTAVA (1963) je český herec, režisér, divadelní ředitel a pedagog. Vystudoval herectví (1978–1984) a operní zpěv (1979–1985) na Pražské konzervatoři a operní režii pak na Akademii múzických umění v Praze ve třídě Miroslava Nekvasila (2002–2005). Již během studia spolupracoval s Československou televizí, rozhlasem a filmem, dále v Národním divadle jako herec, moderátor a recitátor. Herecky působil rovněž ve Východočeském divadle v Pardubicích, v Divadle na Vinohradech, v Hudebním divadle Karlín a Kolíně. V desetiletí po roce 2000 patřil k nejvyhledávanějším operním režisérům v ČR, pravidelně působil také v zahraničí, např. Japonsku. Je taktéž autorem a spoluautorem operních a baletních libret (Quo vadis, hudba a spoluautorka libreta Sylvie Bodorová; Malý princ, balet Gabriela Vermelho, choreografie Jiří Pokorný). V letech 1991–2006 působil jako operní režisér ve Státní opeře Praha. V letech 2009–2014 byl jmenován ředitelem Divadla F. X. Šaldy v Liberci, od roku 2014 je ředitelem Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde v poslední době nastudoval inscenace Hamlet (2018), Carmen (2020), Věc Makropulos (2021), Netopýr (2021), Quo vadis (2022), Dalibor (2022), Armida (2023), Malý princ (2024) a Julietta aneb Snář (2024). Je zakladatelem Komorní opery Praha o.s. a České opery Praha o.s.
DIVADLO JOSEFA KAJETÁNA TYLA – OPERA Operní soubor je jedním ze čtyř souborů nejvýznamnějšího divadla západočeského regionu. Jeho historie sahá až do roku 1832. V dramaturgii posledních sezón můžeme vysledovat linii operních evergreenů, ale i linii opomíjených děl romantického repertoáru. Nechybí však ani díla předromantického repertoáru, která v běžném repertoáru českých operních scén většinou nenajdeme, např. Cherubiniho Medea, Monteverdiho opery Orfeo a Korunovace Poppey či Mozartův Idomeneus. Další linií je péče o soudobou operu, která se projevuje především uváděním děl současných českých skladatelů. Sem patří Kubičkův Jakub Jan Ryba, Jiráskovi Broučci či Bodorové Quo vadis. V repertoáru souboru nalezneme však také klasické operety a opery pro děti. V Roce české hudby 2024 soubor opery DJKT v Plzni ve spolupráci se souborem opery Národního divadla moravskoslezského uvede veškerá operní díla Bedřicha Smetany včetně nedokončené Violy.
