JSME KRAJINA. PŘÍBĚH LIDÍ, PŘEHRADY A ČASU Krajina je záznam času. Představme si ji jako kalendář – zpátky ji nevrátíme, ale je v ní zapsáno všechno, co jsme kdy udělali, i všechno, co se na zemi stalo dávno před tím, než se na ní objevil člověk. Dokážeme tuto krajinu přenést do divadla? Zajímá nás sopečný původ zvolenské oblasti, doba, kdy se hýbaly tektonické desky a formoval svět, v němž žijeme dodnes. Zajímá nás způsob, jakým do krajiny vstupuje člověk – jak ji chce ovládnout a zkrotit. To všechno je možné pozorovat na osudu Slatinky: vodního díla, vesničky i říčky. Slatinka je ekologický, ale hlavně společensko-politický odraz toho, jak žijeme. Je to sedm desítek roků hledání, nacházení a ztrácení, je to drama občanské zodpovědnosti individuálních osudů, drama řeky a jejího údolí. Dokumentární inscenace vychází z vědeckých údajů, dobových materiálů, záznamů diskusí, vzpomínek pamětníků i herců, aby divákům přinesla jevištní esej o krajině, jíž jsme všichni součástí…
Sme krajina je divadelná rekonštrukcia, ktorá vypovedá o tom, ako rôzne udalosti formovali krajinu. A nielen tie, ktoré sú najviditeľnejšie – ľudské, ale aj geologické a biologické. (…) Herečky a herci rozohrávajú fragmenty zo zasadania so zástupcami investorov, štátu, aktivistov aj občanov obce. Stretnutie sa odohralo niekedy v 90. rokoch a priamo vystihuje celý problém. Jana Pilzová, Mária Knoppová, Richard Sanitra a Juraj Smutný vystupujú ako hlasy z pléna. V hľadisku okolo divákov rečnia zúfalí dedinčania s túžbou odísť do náhradných bytov (Pilzová) a ochranársky odboj (Knoppová), na javisku úradníci – striedmy právnik (Smutný), no aj smiešny starosta Slatinky (Sanitra). Dialógy sú vybičované, protagonisti civilní, občas vložia do prejavu gag alebo prvky grotesky.
– MILO JURÁNI, mloki.sk
Inscenátori vhodnejší materiál ako zápis z niekoľkohodinového rokovania, miestami prechádzajúceho do hádky, kde argumenty striedajú osobné invektívy, nemohli ani objaviť. Pre skúšobný proces ho poskytla ekologička Martina Paulíková, ktorá bola priamo do celej kauzy ako jedna z aktivistov zainteresovaná a v inscenácii sa v podobe zvukového záznamu aj objaví. (…) Divadlo sa tak stáva verejným priestorom či tribúnou, kde sa až archeologicky podrobne dostávame do sveta malých zákopových vojen, kúpnych zmlúv či znárodnenia. Môžeme sa ako diváci tváriť, že sa nás problém nedotýka, že je príliš sústredený na konkrétny problém jednej obce. Jednej z tisícov obcí na Slovensku. Ale podvedome zisťujeme, že tvorcovia mieria aj ďalej. Spôsob ako sa riešia problémy na verejnosti, zneužívanie verejného záujmu, svojvoľné presadzovanie si vlastných zámerov na úkor prírody a ľudí, sa stali typické pre celé Slovensko. A to zďaleka nejde len o ekologické problémy: také sú parlamentné debaty o kultúre, kultúrnych vojnách, korupcii, jednania miestneho zastupiteľstva o pomenovaní ulice, osadenie pomníkov, ale aj celkom malé susedské problémy či výmeny názorov na čokoľvek. To je inak pre nás, obyvateľov tejto krajiny, dosť kruté zistenie.
– MAREK GODOVIČ, žurnál festivalu Dotyky a spojenia
PETRA TEJNOROVÁ (1984) Vytvořila několik úspěšných inscenací již během studia DAMU. V roce 2008 byla nominována na Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent. Vytváří jak vlastní divadelní projekty, tak pohostinské režie. Dlouhodobě se věnuje dokumentárnímu divadlu, fyzickému a autorskému divadlu, divadelním sondám do různých společenských a sociálních vrstev. V projektech NEVINA či NICK se zaměřila na žánr live cinema. Hostovala v Dejvickém divadle (Modrovous/suovodroM), HaDivadle (Přeškrtnutý Sen noci svatojánské), na Nové scéně Národního divadla (Edge, TimINg, Proslov k národu), v Divadle Ponec (Kolik váží vaše touha?), v Divadle Archa (Lifeshow), v Divadle Minor, v Divadle Alfa atd. Spolupracovala s prostory Alfred ve dvoře, Studio Alta, Roxy/NoD. Autorské inscenace Petry Tejnorové získaly ocenění nejen v Čechách, ale i v zahraničí. Její mezinárodní projekty se představily na několika prestižních zahraničních festivalech (Zdarzenia – Tczew, Stockholm Fringe Festival, APAP New York, Fira Tárrega Španělsko). Působí taktéž jako pedagog KALD DAMU.
DIVADLO JOZEFA GREGORA TAJOVSKÉHO Historie DJGT se píše od roku 1949, na svém kontě má už přes 450 premiér. Vzniklo pod názvem Stredoslovenské divadlo, o pět let později dostalo jméno po významném dramatikovi z nedalekého Tajova. Roku 1994 prošla budova divadla rozsáhlou rekonstrukcí. Jeho hlavní sál má kapacitu 330 míst. Od roku 1974 organizuje mezinárodní letní divadelní festival Zámocké hry zvolenské, který je největší a nejstarší plenérovou akcí tohoto typu na Slovensku.
