KAŽDÝ MÁ SVOU PRAVDU Pravda může být různá. Absolutní, relativní, částečná, úplná, krutá, naprostá, velká… A každý má tu svou. Komedie o tom, že se často ztratíme hledáním vlastní, mnohdy nepodstatné pravdy, zatímco nám uniká něco mnohem podstatnějšího. A přitom stále platí, že E = mc². Hra Luigiho Pirandella, jednoho z největších italských dramatiků a nositele Nobelovy ceny za literaturu, je součástí tzv. trilogie „divadlo na divadle“ (později k ní přibyly ještě tituly Šest postav hledá autora a Dnes večer improvizujeme). Michal Vajdička, který se touto režií po šesti letech vrátil do Dejvického divadla, oslovil ke spolupráci svůj osvědčený tým tvůrců, kteří s DD dlouhodobě spolupracují. „Právě proto si uvědomujeme, že v době různých konspiračních teorií, kdy už neplatí ani E = mc2 a Země přestává být kulatá, může Pirandellova komedie Každý má svou pravdu povrchně působit jako obhajoba práva na jakýkoliv názor, a rozhodli jsme se, že v interpretaci zvýrazníme téma konspirace jako nástroje rozdělování společnosti a odvádění její pozornosti od podstatnějších a důležitějších témat.“ říká režisér.
V nové inscenaci zajímavě zarezonovalo téma, které režie do děje vnesla a obratně propojila s tím, co rozvíjí autor. A to sice sdělení, že opravdové ohrožení dnes lidé zahlcení nesmysly, hloupými spory a podružnostmi nejsou schopni pomalu ani rozeznat a pak se nestačí divit.
– JANA MACHALICKÁ, Lidové noviny
Dialogy a slovními přestřelkami nabitá hra, která zároveň vyžaduje velké množství postav, se pro zdejší, lety prověřený herecký soubor vysloveně hodí. Dejvičtí herci role podávají v jasně narýsovaných a lehce srozumitelných figurkách, aniž by celek sklouzl ke zbytečné parodii. I díky přetrvávajícímu tajemství a neustálým dohadům se Vajdičkovi daří celý večer udržovat diváky v příjemném napětí.
– TOMÁŠ ŠŤÁSTKA, MF Dnes
Ve hře Každý má svou pravdu získalo Dejvické divadlo vděčný divácký titul, který spolehlivě pobaví, mimo jiné i svým sytě naneseným sicilským koloritem. Vnímavějším divákům nabídne i úvahu o vážnějších příznacích chorobné posedlosti pitváním cizích životů.
– RADMILA HRDINOVÁ, novinky.cz
MICHAL VAJDIČKA (1976) Od roku 1993 pracoval jako osvětlovač a profesionální světelný designér v Činohře SND a v Bratislavském divadle tance. V roce 2004 absolvoval obor divadelní režie v ročníku Petra Mikulíka na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Už v době studií zaznamenala jeho inscenace Osiřelý západ úspěch na mezinárodním festivalu divadelních škol Setkání / Encounter v Brně a na domácím festivalu Istropolitana. Jako režisér pak spolupracoval s mnoha slovenskými a českými divadly (Činohra SND, Státní divadlo Košice, Divadlo Andreja Bagara v Nitře, Dejvické divadlo v Praze, Divadlo na Vinohradech v Praze, Národní divadlo Brno). V letech 2014–2016 byl uměleckým šéfem Dejvického divadla, s nímž jako režisér spolupracoval již od sezony 2011/12 a hostuje v něm i nadále. Potom působil jako šéf činohry Slovenského národného divadla v Bratislavě (2018–19), od této sezony nastupuje jako kmenový režisér v činohře pražského Národního divadla. V jeho tvorbě lze vysledovat dvě základní linie. První se zaměřuje na inscenování klasických dramatických textů (především her A. P. Čechova, W. Shakespeara, L. Pirandella, adaptace próz B. Slánčikové-Timravy). Druhá se soustřeďuje na současné drama zahraniční provenience s důrazem na černé komedie Martina McDonagha či Irvina Welshe. Jeho inscenace se mnohokrát objevily na programu festivalu Divadlo: Vše pro národ (DAB Nitra 2009), Ucpanej systém (Dejvické divadlo 2012), Laskavé bohyně (Slovenské národné divadlo 2015), Vzkříšení (Dejvické divadlo 2017) a Před západem slunce (Slovenské národné divadlo 2019).
DEJVICKÉ DIVADLO bylo založeno v roce 1992. Po odchodu původního souboru s uměleckým šéfem Janem Bornou byl od roku 1996 do konce sezony 2013/2014 uměleckým šéfem režisér Miroslav Krobot. V letech 2014–2016 byl uměleckým šéfem divadla Michal Vajdička, který s Dejvickým divadlem spolupracoval od roku 2011 jako režisér inscenací Ucpanej systém a Racek. Od ledna 2017 je novým uměleckým šéfem Martin Myšička, který v DD působil jako člen hereckého souboru už od roku 1997. Dramaturgie divadla se ubírá několika směry. Kromě uvádění původních her současných evropských i světových autorů se orientuje na díla výrazných českých nebo slovenských tvůrců, kteří svá díla tvoří přímo pro soubor DD a ve většině případů se na nich podílejí i jako režiséři (J. A. Pitínský, Miroslav Krobot, Petr Zelenka, Jiří Havelka, Karel František Tománek, Viliam Klimáček, Petra Tejnorová, Daniel Majling a další). Výraznou součástí dramaturgie Dejvického divadla jsou i svébytné interpretace děl světové klasiky. Během své existence se Dejvické divadlo stalo pětkrát divadlem roku, řadu významných ocenění získaly nejen inscenace, ale i jednotliví umělci. Sezony 2019/2020 a 2020/2021 byly poznamenány celosvětovou koronavirovou pandemií, ale přestože na základě vládních opatření bylo divadlo pro veřejnost uzavřeno, vznikly nové inscenace. Doznívající pandemie poznamenala také vznik titulu Každý má svou pravdu, premiéra byla dvakrát odložena a namísto původního termínu v listopadu 2021 byla poprvé uvedena až v dubnu 2022.
