KOČKA NA ROZPÁLENÉ PLECHOVÉ STŘEŠE Manželé Maggie a Brick přijeli na rodinnou usedlost na jižanské plantáži na oslavu narozenin jeho otce. Je dusno; cosi visí ve vzduchu a bouřka je v nedohlednu. A každý má nějaké tajemství – nebo alespoň neříká úplnou pravdu. Jak se vypořádat s tím, že nesplňujeme představy a očekávání druhých? A co když nejsme schopni naplnit ani ta svoje? Co když jsou stará pravidla nefunkční? Všechno pálí, ale přesto je problém pohnout se z místa? Hra se řadí mezi novodobou klasiku. Tennessee Williams ji napsal mezi roky 1953 a 1955 a získal za ni mimo jiné Pulitzerovu cenu. Pro režiséra Martina Čičváka je to druhé setkání s tímto autorem. Navazuje jak na svou inscenaci Skleněného zvěřince v bratislavském Divadle Aréna, tak, v kontextu Činoherního klubu, na inscenaci Ladislava Smočka Tramvaj do stanice Touha.
Brilantní herecké výkony, tradiční přednost pražského Činoherního klubu, charakterizují i novou inscenaci Kočky na rozpálené plechové střeše. Americký mistr psychologického dramatu Tennessee Williams se na zdejší mělké jeviště vrátil po více než deseti letech, odkdy na repertoáru září jeho Tramvaj do stanice Touha v režii Ladislava Smočka. Také režisér Kočky Martin Čičvák vsadil především na mužného Jana Hájka, který hraje alkoholika Bricka, a tentokrát jej doplnil drzou elegancí Anny Fialové, ztvárňující Brickovu ženu Maggie.
– Kateřina Kykalová, aktuálně.cz
Kočka také bývá charakterizována jako hra povýtce psychologická, ale v Činoherním klubu je to spíš napínák, thriller, v němž napětí se dá takříkajíc krájet a permanentní pocit neurčitého nebezpečí jako by poznamenával všechny reakce, touhy, výbuchy zlosti nebo i apatie a rezignace aktérů tohoto rodinného dramatu.
– Jan Kolář, Divadelní noviny
MARTIN ČIČVÁK (1975) V roce 1998 absolvoval obor režie na JAMU v Brně. Během studií připravil s posluchači Dartingthonské College of Arts Strindbergovu Slečnu Julii a Genetovy Služky. Svoji hru Dom, kde sa to robí dobre (Frankie is OK, Peggy is fine and the house is cool) inscenoval na jevišti Grace Theater London, později také ve Studiu Marta, v Norwich Playhouse, ve Východoslovenském divadle Košice a ve Státním divadle v srbském Novém Sadu. Režíroval v Divadle v 7 a půl v Brně, ve Východoslovenském divadle Košice, v Divadle SNP v Martině, v Národním divadle v Praze i v Národním divadle v Brně, ve slovinském Národním divadle v Lublani. Hostoval také ve Slovenském národním divadle v Bratislavě a jako režisér působí v bratislavském Divadle Aréna. Je kmenovým režisérem Činoherního klubu a stále spolupracuje s Divadlem na Vinohradech a s Národním divadle Brno.
ČINOHERNÍ KLUB „Zakladatelé Činoherního klubu Ladislav Smoček a Jaroslav Vostrý žádný velký program, manifest, záměrně nezformulovali ani v počátcích svého divadla. Na začátku byla zdánlivě prostá teze, kterou Vostrý utvořil podle svého předchozího pozorování divadla v roli divadelního kritika: Objevování hereckých možností je objevováním možností člověka. Ukázala se v průběhu času natolik úplná, že její stopy nacházíme ve všech! – zdařilých i méně zdařilých – inscenacích Činoherního klubu dodnes,” napsal k padesátiletému výročí této scény Jan Kolář. V čele divadla stojí Vladimír Procházka, ke kmenovým režisérům patří Ladislav Smoček, Martin Čičvák a Ondřej Sokol. Ten byl v posledních letech také uměleckým šéfem, čerstvě ho v této funkci vystřídal herec Martin Finger. Na jevišti divadla působila či působí plejáda předních českých herců, bez nároku na úplnost jmenujme Ivanu Chýlkovou, Libuši Šafránkovou, Josefa Abrháma, Petra Čepka, Jiřího Hrzána, Jana Kačera, Jiřího Kodeta, Pavla Landovského, Petra Nárožného, Josefa Somra, Ondřeje Vetchého... Činoherní klub se festivalu DIVADLO Divadlo zúčastnil následujícími inscenacemi: Impresário ze Smyrny (2005), Hrdina západu a Ivanov (2008), Ptákovina (2009), Léda (2010), Tramavaj do stanice Touha (2012), Před západem slunce (2013), Zrada (2014), Bratři Karamazovi (2015).
