Konec divadelní kritiky ve většinových médiích?

Jaká je budoucnost fundovaného psaní o divadle v tištěných denících? Nastal soumrak umělecké kritiky jako součásti širší erudované reflexe stavu kulturního života? Proč taková reflexe není ambicí šéfredaktorů a vydavatelů? Přežijí tištěné odborné časopisy a revue, nebo mají šanci jen v internetové podobě? A jak na tento obecný nezájem o uměleckou kritiku reagují příslušné vysoké školy a univerzity?