Madamme M.

MADAMME M. Když se řekne Michelin, každému se vybaví něco jiného. Někdo pomyslí na kvalitní francouzské pneumatiky, jiný na baculatého panáčka z loga pneumatikářské firmy, jiní zvolají „ach“ při vzpomínce na restauraci s michelinskou hvězdičkou. O mnohém z toho jsme i my přemýšleli, když jsme objevili příběh vězenkyně koncentračního tábora v Holýšově na Domažlicku, paní Marie-Marguerite Michelin.

Nepředstavujeme rekonstrukci. Zajímá nás jedinečný ženský hlas, kontrast elegance a samého dna lidskosti, osobní prožívání hranice mezi životem a smrtí, pocit bezvýznamnosti, bezvýchodnosti.

Hledáme otisky naděje, která opravdu nikdy neumírá. Nabízíme ohlasy osobní výpovědi, toužíme zazpívat báseň.

„Ty stromy zde byly ubohé, světlo tvrdé, chyběla jemnost a záhadný šarm Jury. Nebe tady bylo krásné.“ M. M. Michelin

JOHAN &… je tvůrčí platforma zaměřená na vznik a uvádění původní autorské tvorby, která je v produkci zapsaného ústavu Johan a od roku 2015 je úzce spojena s kulturním prostorem Moving Station. Tvůrčí platforma „Johan &…“ oslovuje tvůrce k práci nad aktuálními tématy, podněcuje umělecký výzkum současných společenských problémů, jež mají konkrétní otisk i do těsných lokálních souvislostí. Kurátorem a dramaturgem tvůrčí platformy „Johan &…“ je Roman Černík. Od roku 2015 byly pod značkou platformy „Johan &…“ realizovány projekty Železná cesta (Johan & Teatr Ósmego Dnia, 2015), Internet věcí (Johan & Jiří Honzírek, 2017), Po tvých hrobech šlapu (Johan & Jakub Čermák, 2018), A kde ty bydlíš? (Johan & Zuzana Burianová, 2019), 30 Dní (Moving Theatre; Johan & Debora Štysová, Tinka Avramova, 2020), Hrubý domácí produkt (Johan & Jiří Honzírek, 2021), Trójanky (Johan & Depresivní děti, Jakub Čermák, 2022 – inscenace získala Uměleckou cenu města Plzně za významnou kulturní událost roku), Kytice vol. 2 (Johan & Petr Vydarený, 2023) a v loňském roce to byla inscenace Krajina se sklady (Johan & Tygr v tísni, 2024). Projekty platformy „Johan &…“ byly a jsou podporovány Statutárním městem Plzeň a Ministerstvem kultury ČR.

JITKA DOUBRAVOVÁ (1976) Performerka, svobodně překračující hranice jednotlivých složek „umění“. Vyrůstala v brněnském Studiu Dům při Divadle Husa na provázku pod vedením Evy Tálské. Studovala obor Video-multi-performance na FaVu v Brně, Divadelní antropologii (DAMU) a v roce 2002 absolvovala herectví na Katedře alternativního a loutkového divadla pod vedením Ivana Rajmonta (DAMU). Absolvovala stáž v Utrechtu na Divadelní fakultě HKU. Spolupracovala se sdružením Mamapapa na projektech Demolice, Kotelna… a dalších, se skupinou Blast Theory (UK) na projektu Desert Rain, dále s divadelním souborem Continuo, Karromato. Účastnila se workshopu Artistic coaching (MAPA-NL). V rámci Pražského Quadriennale 2003 pracovala v tanečním projektu Tower of Touch s Carol Brown (UK). DAMU absolvovala představením Maria Sabina (režie Ondřej David), vytvořila autorská představení Všechno je tak jednoduché tak, jak je to těžké, sólové pohybové představení Kruhelník, multimediální online představení Překročit řeku. Je spoluzakladatelkou divadelní skupiny TEArTR RAJDO, kde od roku 2001 vytváří a hraje autorská představení pro děti i dospělé. Pracovala pro o.p.s. Bazilika (ČB) jako programový dramaturg divadla pro děti a školy, podílela se na mezinárodním projektu Vagrant commedia (IT, PT, HUN, CZ). Od roku 2009 je členkou sušického pěveckého spolku SVATOBOR. Po mateřské dovolené působila jako ředitelka Městského kulturního střediska v Sušici (2012–2013), které proměnila na Sušické kulturní centrum SIRKUS. Založila také kulturní spolek Rašelina, který se věnuje uměleckým a komunitním projektům v krajině Pošumaví. Věnuje se též koordinátorské a lektorské práci. Pracovala projektech Kreativita do škol, byla vedoucí vzdělávacích projektů v organizaci Post Bellum /Paměť národa/. Nyní je redaktorkou Českého rozhlasu v Plzni.

ROMAN ČERNÍK (1964) Pedagog, umělec, organizátor a aktivista s celoživotním zaměřením na souvislosti mezi alternativním uměním a vzděláváním. Vystudovaný češtinář působil na školách v nejzápadnějším pohraničí (Sokolov, Kraslice, Aš), kde aktivisticky zakládal kulturní spolky a realizoval řadu uměleckých akcí. Na pražské divadelní fakultě (DAMU) absolvoval studium výchovné dramatiky, studoval divadelní antropologii, kde jej inspiroval k dalšímu směřování sociální ekolog Bohuslav Blažek a scénograf Jaroslav Malina. Studium divadelní fakulty dokončil absolutoriem u prof. Ivana Vyskočila na Katedře autorské tvorby a pedagogiky.  Od roku 1998 působí jako vysokoškolský pedagog na katedře pedagogiky Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni, kde v letech 1999–2023 vybudoval a vedl Ateliér dramatické výchovy. V současné době působí též na Katedře výchovné dramatiky DAMU a v letech 2011–2014 vyučoval na Katedře kulturologie FF UK. V letech 2005–2007 byl vedoucím odboru kultury Magistrátu města Plzně a byl spoluautorem úspěšné kandidatury města Plzně na titul Evropské hlavní město kultury v roce 2015. V roce 1998 spoluzaložil Centrum pro kulturní a sociální projekty JOHAN, je úzce spjat se vznikem Otevřeného komunikačního prostoru Moving Station na bývalém nádraží Plzeň – Jižní Předměstí, jehož je nyní uměleckým ředitelem. Umělecká tvorba (režie, dramaturgie, performerství) je spojena s činností nezávislého divadelního společenství TYAN (např. TYAN: Pustina, 2022; Roman Sikora a TYAN: Antigona – Odjezd!, 2004; Komediant boží, 2011; O Dolfíčkovi a Vlastě, 2014). Výrazně se podílel na řadě site specific projektů (s mamapapa: 2000 Jičín, 2001 Šonov, 2002 Bechyně, s plzeňským centrem Johan od roku 2000 do roku 2014 Moving Station Plzeň, 2002 Chotěšov, 2004 Aš, 2019 Zúročení 1989–2019 Plzeň, 2020 a 2021 Barokní dech Všekary).