OPERA IBSEN: PŘÍZRAKY Před 140 lety dopsal Henrik Ibsen hru Přízraky. Divadla v Kristianii, Stockholmu a v Kodani odmítla hru inscenovat. Světová premiéra se odehrála v Chicagu. Tématem hry jsou lži, strach, konvence, pokrytectví a přetvářka. Skandálním bylo tehdy také nastolení tématu eutanázie. Tématu třaskavého dodnes. Režisér Jan Nebeský nastudoval hru před 30 lety jako svou první inscenaci Ibsena a na ibsenovském festivalu v Oslu inscenace vzbudila velký rozruch svým radikálním výkladem. Po sedmi dalších Ibsenových hrách se J. Nebeský vrací k Přízrakům, aby je radikálně posunul v žánru. Ibsen jako opera přináší nové a nečekané možnosti ve výkladu a vnímání této navýsost naturalistické hry. JEDL připravil poprvé ve své historii „velké plátno“ ve smyslu velkého obsazení a technické náročnosti. Ibsenovo drama jako hudební divadlo. Současná opera. Spojení režiséra Jana Nebeského, který se Ibsenovu dílu věnuje po dobu celé své kariéry, a Matouše Hejla, zástupce nejmladší generace hudebních skladatelů, slibuje výrazné uchopení žánru a významný příspěvek k možnostem a podobám hudebního divadla v 21. století. Libreto pro operu vytvořila Lucie Trmíková, scénáristka a herečka, která dosud ztvárnila v Ibsenových hrách 6 velkých ženských rolí. Součástí tvůrčího týmu je i norská skladatelka a interdisciplinární umělkyně Tine Surel Lange.
Opera vznikla a bude uváděna v rámci projektu „Play Ibsen! – divadelní inscenace s doprovodným programem“, podpořeného grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska z Fondů EHP 2014 – 2021. Projekt dále podpořili: SFK, MHMP a MKČR.
Povedlo se skoro nemožné: riskantní převod klasické naturalistické hry do hudebně dramatického díla složeného z groteskně přepjatých obrazů, v nichž herci plynule přecházejí ze zpěvu do recitativů či konverzace a zpět. Smysl dramatu ani jeho autor přitom neutrpěli újmu, spíš naopak.
(…) Každá z postav má navíc svůj hudební jazyk, jenž vyjadřuje nejen její osobnost, ale reflektuje i duchovní a symbolickou rovinu Ibsenovy hry. Totéž se dá říct o excentrických kostýmech, které tvarují postavy skoro jako výtvarné objekty, zároveň si ale výborně rozumí s gesticky „přehnaným“, expresivně stylizovaným herectvím. V tom by se také dala rozeznat inspirace asijským divadlem nebo tradičními typy renesanční italské komedie dell’arte. Obecně lze říct, že vysoká „operní“ forma přiléhavě a ironicky kontrastuje s nízkostmi Ibsenových protagonistů a tragika jejich osudu s lidskou malostí a směšností.
– MARIE RESLOVÁ, aktuálně.cz
JAN NEBESKÝ (1953) Český divadelní režisér a pedagog. Vystudoval obor režie na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Jeho režie hry Ernsta Jandla Z cizoty v pražském Divadle Na zábradlí získala v roce 2004 cenu Alfréda Radoka v kategorii inscenace roku. Od roku 2002, po rozpuštění souboru Divadla Komedie, je Jan Nebeský ve svobodném povolání a působí ve Studiu Hrdinů, v Národním divadle a na dalších pražských scénách (spolupracuje se souborem 420PEOPLE, Studiem DAMÚZA, dále pak režíruje v Divadle v Dlouhé a v Divadle pod Palmovkou). Od roku 2004 je pedagogem režie na Katedře činoherního divadla DAMU. V roce 2011 spoluzakládá s Lucií Trmíkovou a s Davidem Prachařem občanské sdružení JEDL. Výrazný rukopis Jana Nebeského se vyznačuje mimořádnou jevištní imaginací, k obsahům textů režisér proniká pomocí výtvarných symbolů, absurdní zkratky, stylizovaného, expresivního herectví. Jeho inscenace tvoří plejáda nečekaných nápadů, specifická atmosféra a styl. Nebeského divadlo vrství významy, rozebíhá se do volných asociací, kolážovitě propojuje témata a s neobvyklou imaginací pracuje se scénou, textem i herci.
SPOLEK JEDL Jan Nebeský, Lucie Trmíková a David Prachař jsou umělci a přátelé, kteří v roce 2011 založili spolek JEDL coby platformu pro nezávislé autorské divadlo. Ten se v současnosti profiluje jako autorské, alternativní a nezávislé divadlo. Určující je pro něj spolupráce tvůrců a performerů z různých oblastí umění (divadlo, tanec, hudba, výtvarné umění). Výsledné scénické tvary tak v sobě spojují prvky různých žánrů a vytvářejí zcela originální a osobitý kontext v rámci současného českého divadla. Dramaturgie se opírá o dva základní pilíře: transcendence – ve smyslu překračování – a experiment – ve smyslu propojování.
V Cenách divadelní kritiky za rok 2021 získal JEDL 6 nominací, tři z nich proměnil a byl vyhlášen Divadlem roku.
