Parallax

PARALLAX Světově proslulý maďarský režisér Kornél Mundruczó je známý i našemu festivalovému publiku svým analytickým pohledem na současná společenská témata a velkolepými jevištními tvary nabitými silnou expresí, naturalismy, nahotou, často i syrovými scénami násilí. Jeho bohatý a nekompromisní divadelní výraz často překvapuje, provokuje, přináší divákovi novou zkušenost. V Mundruczóově nové inscenaci Parallax se každé dějství zaměřuje na jednu postavu, přičemž mezi jednotlivými částmi dochází k časovým skokům, které režisér naplňuje úchvatnou vizuální explozí. Umně se v inscenaci proplétají poeticky surreálné obrazy s hyperrealistickými. Na půdorysu maďarské rodiny se režisér dotýká různých přístupů ke zkušenosti židovství z generace na generaci. Babička, která přežila holocaust a která se za svůj život naučila skrývat svou židovskou identitu, se dostává do konfliktu se svou dcerou, která žije v 90. letech v Berlíně a snaží se tuto identitu využít k tomu, aby svého syna přihlásila na lepší školu. Ten se však v dospělosti chce zbavit jakékoli identity a nepřeje si patřit nikam jinam než do gay komunity, kterou si vědomě zvolil. Je však možné ve společnosti, která se nachází v krizi, s vyostřujícími se sociálními rozdíly a vzestupem krajní pravice, zůstat neutrální? Zpráva o současném Maďarsku nekompromisně a bez příkras odhaluje stále živá traumata minulosti a bolestná tabu současnosti.

Tento soubor je skvělý. (…) Budují své postavy empaticky a s láskou tak, že působí zcela realisticky, stejně jako jejich vzájemné vztahy. Zvláště je třeba vyzdvihnout herecký výkon Lili Monori – sledovat ji spolu s ostatními je jedinečný zážitek.
ARD Audiothek

Slovo „hra“ zdaleka nedokáže postihnout tvar, který se na jevišti odehrává. Budapešťské divadlo Proton, které před 15 lety založil Kornél Mundruczó, je divadelní zázrak. Herecké výkony jsou dokonale realistické. Zdá se, jako by byli herci se svými postavami zcela srostlí.
GABI HIFT, nachtkritik.de

V inscenaci Parallax se střídají stručné, hutné, ale nikdy ne popisné dialogy s velkolepou hravostí. Světlo pronikající oknem krásně ilustruje, v jaké denní době se pohybujeme. Režisér mistrně propojuje živé video se scénami odehrávajícími se na jevišti, podává směs realismu s kouzlem tradičního divadla a dokáže diváky rozesmát, aby jim hned nato úsměv ztuhl na rtech a v hledišti zavládlo mrtvolné ticho.
Der Standard

KORNÉL MUNDRUCZÓ (1975) Studoval na Filmové a divadelní univerzitě v Budapešti a v současnosti je uznávaným evropským filmovým a divadelním režisérem, který svá díla uvádí na nejprestižnějších festivalech po celém světě. Jako divadelní režisér působí od roku 2003. Do svých nových projektů velmi často obsazuje stejné herce, kteří se na jeho tvorbě podílejí dlouhodobě a s nimiž vymýšlí nové inscenace. Poté, co několik let externě spolupracoval s víceméně stejným okruhem lidí, s nimi v roce 2009 založil vlastní nezávislou divadelní společnost Proton Theatre. V roce 2017 byl nominován na německou divadelní cenu Faust za mimořádný režijní počin za inscenaci Zdání života, připravenou v Proton Theatre. Šlo o první případ v historii této ceny, kdy na ni bylo nominováno jiné než německé divadlo, zde konkrétně maďarská nezávislá divadelní společnost. Jeho inscenace Evoluce, která vznikla v koprodukci Proton Theatre s divadelním festivalem Ruhrtriennale, se stala v roce 2019 jedním ze zlatých hřebů tohoto německého festivalu. Na základě divadelního představení později vznikl film, který měl premiéru v roce 2021 na filmovém festivalu v Cannes v sekci Cannes Premiere. Od roku 2003 režíruje také na operní scéně. Opera Věc Makropulos, která měla v jeho režii premiéru ve Vlámské opeře v Antverpách, byla nominována na Mezinárodní operní cenu v kategorii Nejlepší nová inscenace. Šlo o historicky první nominaci pro maďarského tvůrce. Jako filmový režisér debutoval v roce 2003 na filmovém festivalu v Cannes. Jeho první anglicky mluvený film Střípky ženy byl zařazen do soutěže na 77. mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách v roce 2020 a na Netflixu se stal hitem. Na festivalu Divadlo se poprvé představil v roce 2011 se svou budapešťskou dramatizací Sorokinova Ledu, následovalo uvedení Netopýra, Je těžkém být bohem, Hanebnost a Zdání života. Svým znepokojivým pohledem na svět zachycuje zásadní, bytostná témata, k čemuž používá vysoce uměleckých prostředků, sentimentu, žánrových klišé i „pokleslých prostředků“. To vše spojuje do unikátního, neuchopitelného a leckdy i iritujícího celku.

DIVADLO PROTON V roce 2009 založili filmový a divadelní režisér Kornél Mundruczó a divadelní producentka Dóra Büki Divadlo Proton, virtuální uměleckou společnost, organizovanou kolem režisérových nezávislých inscenací. Kromě snahy zachovat maximální uměleckou svobodu bylo cílem zajistit profesionální strukturu pro jejich nezávisle vznikající divadelní hry a projekty. Jejich inscenace byly většinou realizovány jako mezinárodní koprodukce a k častým koproducentům patří Wiener Festwochen, HAU Hebbel am Ufer v Berlíně, KunstenFestivalDesArts v Brusselu, Dům současného umění Trafó v Budapešti a HELLERAU v Drážďanech. Inscenace Divadla Proton se během let zúčastnily více než stovky festivalů, od Avignonského festivalu přes festival v Adelaide, Singapurský mezinárodní festival, Festival Bo:m v Soulu, až po Züricher Theaterspektakel. V současné době přežívá divadlo bez státních dotací a jeho budoucnost je ohrožená.