Pes na cestě

Pavel Vilikovský

SLOVENSKÉ NÁRODNÍ DIVADLO, Bratislava, SVK
Režie
Dušan D. Pařízek

Adaptace
Dušan D. Pařízek

Dramaturgie
Miriam Kičiňová, Mário Drgoňa

Scéna
Dušan D. Pařízek

Kostýmy
Kamila Polívková

Hudba
Peter Fasching

Obsazení
IKS YPSILON, ALEXANDER Bárta
IKS YPSILON, MARGARETHE Ľuboš Kostelný
IKS YPSILON, DUŠAN Robert Roth
IKS YPSILON, GABO Richard Stanke

Premiéra
13. dubna 2024

PES NA CESTĚ „Ani takové knihy – katedrály, jaké se vydávaly kdysi, dnes už nenajdeme; dnes vycházejí takové ty moderní kostely: pěkné na pohled, světlé a útulné. Dá se v nich příjemně posedět, ale věřit se v nich nedá,“ píše na konci své knihy Pes na cestě slovenský prozaik, překladatel a esejista Pavel Vilikovský. Strhující adaptaci této současné novely, ve které autor skrze své alter ego Iks Ypsilon přemítá o povaze slovenského národa, uvedl Dušan D. Pařízek, který tak poprvé vstoupil na slovenskou scénu. Postavu spisovatele Iks Ypsilon rozdělil režisér mezi čtyři protagonisty a jejich ústy ohledává témata domova, národa či vlastenectví. „Inscenovat Vilikovského společenskokritický text v době, kdy je pod vedením ministryně Martiny Šimkovičové ohrožena nezávislost slovenské kultury (připomínám zánik bratislavské Kunsthalle, která se stala součástí Slovenské národní galerie, nebo současné diskuse o transformaci nezávislé státní instituce RTS – Rozhlas a televize Slovenska), je čin, o němž má být slyšet,“ přesně shrnuje Iva Mikulová. Apelativnost a spoluzodpovědnost za stav věcí nejen kulturních čiší z inscenace, která je dalším výrazným opusem režiséra, jenž soustředěně a usilovně rozvíjí svou koncepci divadla označovaného jako „dogmatický minimalismus“. Asketičnost při volbě vnějškových divadelních prostředků dává prostor výrazné interpretaci textů, koncentraci na zvolené téma, které se vždy vztahuje k aktuálnímu společensko-politickému dění. I v této inscenaci Pařízkův rukopis výrazně spoluvytváří kostýmní výtvarnice a scénografka Kamila Polívková a hudební skladatel Peter Fasching.

Z dnešní perspektivy se může zdát, že Vilikovský napsal Psa na cestě Pařízkovi takříkajíc na tělo. Obsahuje v sobě totiž všechna témata, která režisér ve své tvorbě dlouhodobě sleduje: hledání identity národů střední Evropy, vztah jednotlivce a národa, politická a společenská zodpovědnost jednotlivce, rysy malosti v uvažování lidí a další společenskokritická témata. Každé z nich je v textu a jeho adaptaci variováno a ohledáváno z různých – humorných, smutných a někdy jen prostě upřímných a nic si nenalhávajících – perspektiv.
– IVA MIKULOVÁ, Divadelní noviny

Obdobu scénického řešení scény známe z předchozích Pařízkových inscenací, stejně jako meotarové projekce (zde na velké bílé plochy po stranách a nad jevištním prostorem), hru s baterkou, světlem a stíny nebo devastaci prvků scény. Na jevišti slovenského ND jako by se vše ale dostalo do ideální konstelace, jejímž základem je vynikající text a herci. Zmíněná čtveřice nepředstavuje jen hlavního hrdinu, ale i všechny ostatní postavy. V milostné scéně stárnoucího muže, jehož tělo sexu „ne že odvyklo, ono už přestalo i vzpomínat“, a Rakušanky, kterou náhodně potkal při svém putování, hraje ženu vousatý Kostelný, v červené koupací čepici, v tílku, s vypracovanými bicepsy. A přesto je to scéna úchvatná, něžná, překvapivá, navíc podaná s humorem. Humor a ironie jsou i jinde v inscenaci kontrapunktem hněvivého spílání a deziluze, s nimiž se (přesně dávkované) střídají stejně rychle jako herci v rolích.
– KAMILA ČERNÁ, Lidové noviny

DUŠAN DAVID PAŘÍZEK (1971) Studoval komparatistiku a divadelní vědu na univerzitě v Mnichově a herectví a režii na pražské DAMU. V roce 1998, ještě za studií, založil Pražské komorní divadlo, které od roku 2002 do roku 2012 působilo v Divadle Komedie. Scéna byla několikrát oceněna titulem „Divadlo roku“. Kromě řady prvních provedení a prvních českých uvedení (mimo jiné Wernera Schwaba, Elfriede Jelinek, Petera Handkeho a Thomase Bernharda) se zde zabýval autory jako Robert Musil nebo Franz Kafka. Od roku 2002 režíroval ve velkých divadelních domech v Německu a Švýcarsku, přičemž byl většinou také autorem scénografie, mimo jiné v Schauspiel Köln, Deutsches Theater Berlin (koprodukce se Salzburger Festspiele), Deutsches Schauspielhaus Hamburg, Schauspiel Hannover, Theater Bremen, Schauspielhaus Düsseldorf a Schauspielhaus Zürich. Po první režii ve Vídni v roce 2014 v Akademietheateru (Směšná temnota) inscenoval v roce 2015 v rámci Wiener Festwochen v koprodukci s pražským Studiem Hrdinů svou adaptaci Haška Kauza Schwejk. Ve vídeňském Volkstheateru uvedl v sezóně 2015/16 vlastní adaptaci Starých mistrů Thomase Bernharda a Sebeobviňování Petera Handkeho, tamtéž byla v této sezóně k vidění jeho převzatá inscenace z düsseldorfské činohry, první provedení inscenace Nora³ od Henrika Ibsena a Elfriede Jelinek. V sezóně 2016/17 inscenoval ve Volkstheateru Loď bláznů Katherine Anne Porter. V roce 2012 přišlo pozvání Pařízkovy inscenace Faust 1–3 od J. W. von Goetha spolu se sekundárním dramatem FaustIn and Out Elfriede Jelinek (první provedení, 2012, Schauspielhaus Zürich) na berlínské Authorentheatertage a v roce 2013 na Mülheimer Theatertage. V roce 2015 byl pozván na berlínské Theatertreffen a na Mülheimer Theatertage se Směšnou temnotou (první provedení, 2014, Burgtheater Wien), která získala ocenění jako nejlepší inscenace roku a scénografie roku v anketě kritiků časopisu Theater heute a jako nejlepší německojazyčná inscenace byla oceněna Nestroyovou cenou za rok 2015. V sezóně 2017/18 inscenoval Dušan David Pařízek první rakouské provedení hry Před východem slunce od Ewalda Palmetshofera podle Gerharta Hauptmanna v Akademietheateru. Inscenace získala Nestroyovu cenu za nejlepší režii v roce 2018. Ifigenie v sezóně 2018/19 byla jeho první prací v činohře v Bochumi. V následující sezóně režíroval mimo jiné Čechovovy Tři sestry v Brémách. Jeho tvorbu lze vnímat jako studii vztahů uvnitř středoevropských zemí a národních identit, které jsou navzdory společné historii značně různorodé a jejichž národní mýty je žádoucí podrobit revizi – Štěstí a pád krále Otakara (2019) na prknech Volkstheateru s Karlem Dobrým v hlavní roli. Inscenací Zdeněk Adamec + Sebeobviňování Petera Handkeho v Divadle Na zábradlí se Dušan D. Pařízek po dlouhých letech vrátil jako divadelní režisér do Prahy a nyní je jeho tvorba spjata především s pražským Divadlem X10 (Moskoviáda, Na západní fronta klid / Zelené koridory).

ČINOHRA SLOVENSKÉHO NÁRODNÍHO DIVADLA zahájila svou činnost v roce 1920. Na slavnou tradici mimořádných hereckých osobností, které v ní působily po celé století, navazuje dnešní soubor pod vedením posledních uměleckých šéfů – Romana Poláka (2012–2017) a Michala Vajdičky (2018–2019). Od roku 2021 stojí v čele Činohry dramaturgyně Miriam Kičiňová. Repertoár této scény tvoří klasické dramatické texty, inscenace původních her, adaptace próz, mapování bílých míst slovenské historie. V posledních letech se Činohra SND pravidelně účastní divadelních festivalů v Toruni, Hradci Králové, Zlíně, Brně, Olomouci, Plzni i v Nitře, hostuje rovněž v Národním divadle v Praze, v Brně, Budapešti, Bukurešti, Lublani a ve Vídni.