POVÍDKY Z VÍDEŇSKÉHO LESA Slavná hra je ostrým Horváthovým obrazem vídeňského maloměšťáctví, které sehrálo v meziválečném období zásadní roli při nástupu národního socialismu. Yana Rossová s Mindaugasem Nastaravičiusem text zasadili do současného litevského kontextu a provokativně proměnili deprivaci a ponížení po prohrané první světové válce ve „vítězné“ období po litevském znovuzískání nezávislosti v roce 1991. Dvojlomnost vítězství a prohry, která rámuje původní text, je v těchto kulturních podmínkách testována až do krajnosti. Rossová od počátku odhaluje široké (a často nejednoznačné) spektrum sociálních důsledků nezávislosti, a to jak pro její zdánlivé vítěze, tak pro její zjevné poražené.
Titulní Vídeňský les je tu bývalou tělocvičnou, která se pronajímá na oslavy, pohřby nebo svatby. Je to interiér budovy ze sovětské éry, který upozorňuje na pompéznost bývalého systému a zchátralost a vyděděnost toho současného. Pokřivené stěny byly narychlo, halabala natřeny růžovou barvou, parkety na podlaze se vinou špatné izolace a vytápění vyboulily. (…) Je to improvizovaný, provizorně zařízený svět, který sotva drží pohromadě. Člověk se snaží, ale nikdy to není tak úplně ono. Život tu plyne jako sled vyčerpávajících, komických a ponižujících rituálů (večírků, pohřbů a svateb). Je jasné, že tito lidé nemají kam jinam jít. Dokonce i když postavy opouštějí scénu, cítíte, jak bloumají v zákulisí, ztracené, beze směru.
– BRYCE LEASE, The Theatre Times
YANA ROSS (1973) Vyrostla v Lotyšsku a dětství strávila v Evropě, Rusku a USA. Po absolvování magisterského studia na Yale School of Drama v roce 2006 spolupracovala s nositelkou Nobelovy ceny Elfriede Jelinek na inscenacích her Šípková Růženka a Bambiland. Nadále působí na mezinárodní scéně od berlínské Volksbühne (kde roku 2008 pracovala jako zcela první žena-režisérka na velké scéně divadla v jeho dějinách) přes Island, Švýcarsko a Finsko až po Performing Arts Festival v jihokorejském Soulu. Pracovala jako vedoucí redaktorka speciálního svazku časopisu Yale Theater: Ruské divadlo 21. století, za který obdržela cenu Johna Gassnera. Od sezony 2019/20 do sezony 2022/23 je členkou uměleckého vedení curyšského Schauspielhausu.
VALSTYBINIS JAUNIMO TEATRAS (STÁTNÍ DIVADLO MLADÝCH) bylo založeno roku 1965. Od počátku 70. let tu režírovala Dalia Tamulevičiūtė (1940–2006), jejíž jméno je od té doby s divadlem neodmyslitelně spjato: od roku 1975 působila jako umělecká šéfka divadla a dnešní soubor tvoří především její studenti či studenti jejích studentů. Významnou éru divadlo zažilo mezi lety 1980 a 1986, kdy tu režíroval mladý Eimuntas Nekrošius – jeho zdejší inscenace měly ohlas nejen v Litvě, ale i v Moskvě, Petrohradu, ve Finsku, v Itálii, na slavném bělehradském festivalu BITEF a na turné v USA. V loňském roce se divadlo na plzeňském festivalu představilo s adaptací románu Austerlitz v režii Krystiana Lupy.
