Pravdu má každý svou (?)

PRAVDU MÁ KAŽDÝ SVOU (?) „Upálit neznamená vyvrátit.“ Kdo pravidelně sleduje výměny názorů na sociálních sítích, může být frustrovaný z množství rezolutních „pravd“, z agresivního obhajování konspiračních teorií všeho druhu a z relativizací vědou doložených faktů. Jak se orientovat ve společnosti zahlcené nejen informacemi, ale také zpochybňováním vědecky dokázaných jistot? Zdá se, že v postmoderním fragmentovaném světě lze popírat i přírodní zákony, o kterých jsme si mysleli, že jejich znalost sdílíme vespolek. Je vůbec Země kulatá? Pro co zemřel Giordano Bruno? Existuje Finsko? Není jiné východisko, než být sám se svým počítačem a druhy na síti? Lapili jsme sami sebe? Stojí pravda a poznání za velké oběti? Nebo se stačí rozčilovat anonymně vsedě s myší v ruce? A máme bez diskuse každý tu svou pravdu?

Plzeňská Alfa zařadila na repertoár inscenaci pirandellovského názvu Pravdu má každý svou (?). Se slavnou hrou italského dramatika ale autorský kousek osvědčeného tandemu Vašíček–Jarkovský (a Petry Kosové) nic společného nemá. Hraje se – zhruba řečeno – o zaryté víře ve svou pravdu a ochotě položit za ni život.
VLADIMÍR MIKULKA, Nadivadlo

JAKUB VAŠÍČEK (1979) A TOMÁŠ JARKOVSKÝ (1986) (autorsko-režijní tým) Vystudovali režii na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU v ročníku Ivana Rajmonta a Jana Borny. Ještě během studií uvedli jako autorský tandem v Naivním divadle Liberec vlastní hru Neklan.cz aneb Ze Starých pověstí českých, čímž započala jejich spolupráce, která trvá dodnes. Od podzimu 2014 se jejich domovskou scénou stalo královéhradecké Divadlo DRAK. Vedle toho jsou pravidelnými hosty v plzeňském Divadle Alfa, v pražském Minoru či D21. Spolupracovali také s Jihočeským divadlem v Českých Budějovicích, Západočeským divadlem v Chebu, Divadlem F. X. Šaldy v Liberci nebo s Loutkovým divadlem v Mariboru. Spoluzaložili nezávislé divadlo Športniki. Jejich inscenace obdržely řadu cen na různých mezinárodních festivalech, získaly tři ceny Erik pro nejinspirativnější loutkářskou inscenaci sezony i Cenu Marka Ravenhilla, byly opakovaně nominovány na Cenu Divadelních novin (nominaci proměnila inscenace Zapsaný spolek českých a slovenských loutkářů uvádí: Kašpárek a zbojník) či Cenu divadelní kritiky. Poprvé na festivalu Divadlo hostovala jejich inscenace Hamleteen (2012, Divadlo ALFA Plzeň), naposledy mezinárodní projekt Čáslavská – Tokio – 1964 (2024, Divadlo ALFA Plzeň).

DIVADLO ALFA zahájilo svoji činnost jako loutkové divadlo v roce 1966 a dodnes se zaměřuje na tvorbu pro děti a dospívající. V jedné z dramaturgických linií vychází z kořenů českých lidových loutkářů a rozvíjí jejich odkaz v kontextu soudobého loutkového divadla. V další linii zkoumá alternativní loutkářské přístupy ke klasickým titulům a autorskému divadlu. Vedle tvorby pro nejmenší hledají divadelníci cestu k náročným dospívajícím divákům, také prostřednictvím evropských projektů. Alfa je díky mistrné práci s loutkou vyhledávaným hostem mnoha tuzemských a zahraničních festivalů a od roku 1967 sama pořádá festival Skupova Plzeň. Vloni Alfa připravila výjimečný česko-japonský projekt Čáslavská – Tokio – 1964 v koprodukci s tokijským divadlem PUK, letos například reflektovala dvojité výročí slavného dánského pohádkáře projektem Ole! Andersen! – pohádky pana Zavřiočky v režii Šimona Spišáka.