PŘICHÁZEJÍ. CO CHTĚJÍ? CO CHCEME? Inscenace o překračování hranic, státních i svých vlastních.
„Lidé se scházeli na břehu a dívali se, jak mizí jejich řeka. Lidé rádi sledují své vlastní neštěstí.“
– RYSZARD KAPUŚCIŃSKI
Přicházejí z Běloruska, Ukrajiny, Sýrie, Jemenu, Konga… Evropa se mění v pohraničí, kde se prolínají a střetávají kultury. Proměňují se hranice, jedny se stírají, jiné opevňují, vytyčují se nové. A na každé straně každé hranice je jiná část pravdy o světě, o nás samotných. Co všechno ztrácejí ti, kteří pouštějí domovy? Co ztrácí ten, kdo překračuje meze vlastního pohodlí, bezpečí, naučeného způsobu života? Co získáváme, když to děláme? Čím se navzájem liší příchozí z Iráku, Sýrie, Jemenu a příchozí z Ukrajiny, a čím se liší od nás? Války a krize už trvají příliš dlouho… Kde jsou hranice našeho vcítění a soucitu?
TEĎ NÁDECH A LEŤ Soubor založili kolem roku 2010 Karolína Plachá a David Zelinka jako nezávislé neregistrované uskupení a takto, v rozšiřovaném a proměnlivém obsazení, funguje dodnes. Inspirací pro práci souboru byly od počátku cesty a setkávání s lidmi – s jejich životy, příběhy, zvyky, vírou, písněmi. Divadelní inspirací je Polsko, setkávání s tamními divadly a s rozmanitostí toho, co všechno může divadlo znamenat. Dramaturgie inscenací je rozpjatá mezi aktuální politická témata současnosti a tradiční kulturu jako živou, nutnou a nenahraditelnou součást života. Výpravy, dříve směřované do míst odlehlých, na periferie kultur a světů, se v poslední době stáčejí do míst blízkých konfliktům a otřesům nejrůznějšího druhu. V setkáních s těmi, kteří prožili krizové a přelomové situace, se tam odhaluje podstata lidství a vůle k životu, to, co máme společné bez ohledu na původ nebo společenské, historické a jiné kontexty. V centru zájmu je obecně lidská situace člověka toužícího po naplněném životě. Chceme hovořit především o těch, o kterých se nehovoří, kterým se nedostává místa v médiích, zajímají nás jejich příběhy, bez ohledu na to, v které části světa a, v případě konfliktů, na které straně hranic či front se odehrály. Výchozím bodem a jedním z komunikačních prostředků, jak na výpravách, tak později v představeních, jsou tradiční písně, poznávané a zpívané v kontextu života, svátku i každodennosti. Divadelní výpravou je směřování k nedivadelnosti, k vytváření prostředí, které příběhům a písním dá věrohodnost.
