PROCES Slavný román Franze Kafky vznikl v roce 1914. Nedokončené dílo bylo vydáno roku 1925 přítelem Maxem Brodem, a to i přes výslovné přání autora, aby román nikdy vydáván nebyl. Kafkův Proces z německého originálu nově zdramatizoval pro Divadlo Petra Bezruče jeho umělecký šéf Jan Holec, který je současně i režisérem inscenace. Svůj přístup k ikonickému dílu moderní světové literatury vystihuje takto: „Jde o důkladně vystavený psychologický román, jehož příběh se vyjevuje v alegorických obrazech. Proces je tu dozráváním člověka k sebeosvobozování od světa, se kterým nemůže žít. Soudní proces tak vytváří paralelu k běžnému fungování světa a mezilidských vazeb, které člověka uvrhují do mocenských vztahů vzájemné závislosti a činí jej tak nesvobodným. Kde jsou však možnosti takové svobody? Je možné žít bez zákona? Kafka se dotýká metafyzické podstaty moderní lidské společnosti a ukazuje její možná rizika. Je to příběh dramatický a drásavý. A pro divadelní prkna přímo zrozený.“
Franz Kafka se v Procesu vymezuje vůči byrokracii. Jan Holec jde dál. Stejně jako umělci, kteří často ve svých varovných vizích zobrazují svět, jaký nechceme, modeluje Holec na jevišti obraz všem nebezpečného společenského systému, ve kterém vládnou zrůdné síly rozhodující o životě a smrti. Síly, které jsou naprosto odlidštěny, vzdálené a hluché ke skutečným problémům obyčejných lidí.
– LADISLAV VRCHOVSKÝ, ostravan.cz
Třebaže Holec použil moderní divadelní prostředky, zůstal věrný smyslu Kafkova textu. Výrazově vypjaté a soustředěné herectví souboru zesiluje výpověď inscenace o současné společnosti a roli člověka bouřícího se proti nepřehlednému stavu světa a útisku, který ho činí nesvobodným.
– MILAN LÍČKA, i-divadlo.cz
K Holcově interpretaci vrcholného Kafkova románu patří evidentní pokora k původnímu dílu, nezpochybnitelná inklinace k transcendentálním přesahům i jednoznačná snaha o současnou výpověď. Klasická literatura se tak stává prostředkem k dialogu ryze soudobému.
– PETR KLARIN KLÁR, Divadelní noviny
Josef K., ztvárněný Jáchymem Kučerou, není až tak zaskočený, vypadá, jako by věděl, jak to v daném systému chodí, a pokouší se bránit energičtěji. Ozdobou inscenace je ztvárnění tří ženských rolí Kateřinou Krejčí, která je vykresluje s přesným timingem a jen zdánlivým minimalismem.
– JAN KERBR, Lidové noviny
JAN HOLEC (1988) je absolventem režie na Katedře činoherního divadla pražské DAMU. Během studií založil generační Divadlo Spektákl (např. Zmoudření dona Quijota, Kronika ohlášené smrti, Uražení a ponížení, Solaris) s nímž působil v pražském Studiu Švandova divadla. Pravidelně spolupracuje s nezávislými či kamennými divadly v Praze (A studio Rubín, Divadlo Letí, Švandovo divadlo, Divadelní společnost Masopust) i v regionech (Jihočeské divadlo České Budějovice, Klicperovo divadlo Hradec Králové, Činoherní studio Ústí nad Labem či Národní divadlo Brno). Od srpna 2019 je uměleckým šéfem Divadla Petra Bezruče. Ostravskému publiku se poprvé představil režií vlastní adaptace románu Mary Shellyové Frankenstein. Následovala autorská inscenace Bezruči v 60 minutách, která vznikla během lockdownu na jaře 2020, a adaptace filmu Miloše Formana Lásky jedné plavovlásky (společně s dramaturgyní Annou Smrčkovou). V prosinci 2021 měli u Bezručů v jeho dramatizaci a režii premiéru Bratři Karamazovi. V sezóně 2022/2023 se chopil adaptace a režie Kafkova Procesu a režie hry Floriana Zellera Otec.
DIVADLO PETRA BEZRUČE v Ostravě patří mezi umělecky nejvýraznější divadelní soubory v České republice, což dokazuje pravidelné umísťování na předních příčkách prestižních divadelních anket. Cílovou skupinou jsou v největší míře mladí diváci, studenti středních a vysokých škol. Divadlo však s oblibou navštěvuje také střední i starší generace. Divadlo se zaměřuje na originální dramaturgii, která zahrnuje moderní ztvárnění klasických děl, objevování a vytváření prostoru pro nová dramatická díla, dramatizace a převádění na jeviště zajímavých nebo „kultovních“ děl literatury a filmu a taktéž díla s regionální tématikou. Na festivalu Divadlo se Bezruči objevují poměrně pravidelně, v posledních ročnících prezentovali úspěšné autorské inscenace Tomáše Dianišky Transky, body, vteřiny a Špinarka.
