Rande s feministou

RANDE S FEMINISTOU Britská dramatička Samantha Ellis rozvíjí do velké míry autobiografický příběh o třicátnici Kate, kterou přitahují jen toxičtí muži. Po setkání se zapřisáhlým feministou se to rozhodne změnit a vybudovat vztah založený na rovnosti. Autorka se nedogmaticky zaměřuje na otázky vztahové i genderové rovnosti a přispívá tak k debatě o moderním feminismu. K tomuto účelu zreformovala tradiční žánr „romcomu“ a stvořila tak „romantickou komedii pro 21. století“, tj. rovnoprávnou vztahovou komedii. „Hra Rande s feministou byla výrazem mé frustrace z toho, že jsem feministkou v pracovním životě a s mými přáteli, ale jakmile se zamiluji, celé mé feministické přesvědčení se okamžitě rozpadne. Měla jsem pocit, že jsme s kamarádkami feminismus přijaly jen hlavou, ne srdcem. Pomocí Rande s feministou jsem chtěla pochopit proč,“ dodává autorka Samatha Ellis.

 Každý z herců se vtěluje do trojice postav jemnými výrazovými prostředky, které však jsou dostatečně výrazné pro charakteristiky figur. Napětí v těle, postoj, výraz, posazení hlasu. Režisér Ondruch nestaví tvar v plné fikci, proměny postav i obrazů jsou na jevišti přiznané a uvedené až brechtovským odstupem. Za postavami je cítit lehké, zároveň pevné napojení herců, na jevišti fungují v sympatické energii.
ADÉLE KALUSOVÁ, ČT Art

Oba herce je radost sledovat. (…) Jde o jednu z nejvydařenějších inscenací Divadla Ungelt.
JAN KERBR, Divadelní noviny

 Barbora Poláková a Marek Adamczyk jsou šťastnou volbou. Dokonale si nahrávají a přesně odlišují každou postavu.
RADMILA HRDINOVÁ, Právo

Režisér Pavel Ondruch nechává plně zaznít kvality této parodické romantické komedie, napsané s nadhledem a porozuměním problematice navazování vztahů v dnešním světě plném stereotypních předobrazů a zděděných vzorců a vyvracející mýty o feminismu, které ve většinové společnosti dodnes panují.
KATEŘINA KYKALOVÁ, Divadelní.net

PAVEL ONDRUCH (1984) Vystudoval herectví na JAMU a poté pokračoval studiem režie a dramaturgie na DAMU. Když zakladatel Divadla Ungelt Milan Hein zhlédl jeho absolventskou inscenaci, nabídl mu spolupráci. Nejdříve psal pouze divadelní programy, avšak už v roce 2016 se v Ungeltu stal kmenovým dramaturgem a režisérem. Od roku 2018 zde působí jako umělecký šéf. V tandemu s Milanem Heinem se podílí jak na výběru titulů, tak na jejich obsazování. Jako režisér je podepsán pod inscenacemi Skořápka, Vejšlap, Taneční hodiny, Stůl pro dva, Brácha, Rande s feministou aj. Režíroval také v Těšínském divadle, v Divadle Antonína Dvořáka v Příbrami, ve Východočeském divadle v Pardubicích, v Divadle Na Prádle v Praze, v brněnské Polárce nebo v Městském divadle v Mostě.

DIVADLO UNGELT založil Milan Hein v roce 1995. Od počátku koncipoval tuto komorní scénu jako divadlo, pro něž je základem herecké umění a v němž se hrají hry pro maximálně tři herce. Brzy po založení divadla oslovil ke spolupráci herečku Alenu Vránovou, která spolu s režisérem Ladislavem Smočkem v inscenaci Bouřlivé jaro spoludefinovala herecký a režijní styl Ungeltu založený na detailně propracovaném hereckém projevu a důsledně přečteném dramatickém textu. Alena Vránová za roli Gertrudy v Bouřlivém jaru získala v roce 1997 Cenu Thálie. Toto prestižní ocenění za nejlepší herecký výkon pro Ungelt v následujících letech získali také Marta Kubišová (Líp se loučí v neděli), Vilma Cibulková (Picasso) a Richard Krajčo (Deštivé dny).