SODOMA KOMORA Komorní divadelní hra Terezy Boučkové inspirovaná povídkou Johannese Urzidila Poslední zvonění vnáší do příběhu dvou sester-služek prvky absurdního dramatu a zřetelně tragikomické momenty. Děj hry je situován do doby protektorátu, kdy v nacisty okupovaném území byli Židé nuceni opouštět své domy a byty s veškerým vybavením i úsporami. Jeden takový byt spadne nečekaně do klína Mařce, která v něm dosud jen sloužila – a teď má možnost užívat si zdánlivě bezstarostného života. I když se Mařka o politiku nezajímá, nemůže zůstat stranou dění a komplikace na sebe nenechají dlouho čekat…
Eva Hacurová je v této roli přímo okouzlující, díky svému výbušnému temperamentu okamžitě ovládne pole a drží diváka v hrsti. V euforii pobíhá po „bytě“, laská se s nalezenými bankovkami, natřásá se před skříní plnou milostpaniných rób. A své pocity a parvenuovské touhy také příslušně komentuje, je to prosté děvče, ale za normálních okolností by asi nic ani výrazně pitomého nebo zlého neprovedla. (…) Hana Burešová má každou situaci precizně promyšlenou a načasovanou. A co víc, od počátku se jí daří nenápadně předjímat, že děj se odvine do hrozivějších zátočin, zkrátka, že hlavní postava nemůže ve svém štěstí setrvat, ostatně Burešová je v tragikomické poloze odjakživa jako doma. Toto napětí, předtucha zlého, se stále láme ve všudypřítomné nadsázce. (…) Sodoma komora není jen dobře postavená zábavná miniatura, daří se jí ve zkratce postihnout různé tematické roviny a morální dilemata, které Urzidil do své povídky mistrovsky vtělil.
– JANA MACHALICKÁ, Lidové noviny
Je to velká herecká příležitost pro Evu Hacurovou v hlavní roli, která ji ani na okamžik nepromarňuje. Nesmělá, rozpačitá a posléze vítězná na vrcholu moci, ublížená a skoro plačtivá ve chvílích svého pádu – všechny tyto polohy jsou v hereččině výkonu obsaženy. A nabízeny jsou s tak nepřehlédnutelným temperamentem, že divákům na vteřinu nedovolí spustit z ní oči. Nutno dodat, že k sugestivnosti této role výrazně přispívá promyšlená, jakoby neefektní a skrytá režie Hany Burešové.
– JAN KOLÁŘ, Divadelní noviny
HANA BUREŠOVÁ (1959) Od roku 1996 je společně se svým dramaturgem Štěpánem Otčenáškem členem uměleckého vedení Divadla v Dlouhé. Pohostinsky pracovala i v dalších divadlech (Národní divadlo, Divadlo na Vinohradech, Divadlo Na zábradlí, Činoherní studio Ústí nad Labem, Viola, Divadlo M. Držiče Dubrovník, pravidelně hostuje v Městském divadle Brno a v Divadle Ungelt). Absolvovala činoherní režii na pražské DAMU, pod značkou DDT (Družstvo divadelní tvorby) realizovala své první inscenace v pražském Klubu v Řeznické. 1988–92 byla v angažmá ve Středočeském divadle Kladno – Mladá Boleslav, 1992–95 v pražském Divadle Labyrint. Už její první inscenace se vyznačovaly výraznou teatralizací a muzikálností. Tuto muzikálnost uplatnila zejména v hravých adaptacích operet a oper pro činoherce: Mam’zelle Nitouche, Lazebník sevillský, Kamenný host. Vedle komedií se v jejím repertoáru objevovaly od počátku i vážné texty (Play Strindberg, Konec masopustu, Faidra, Élektra). Během čtvrt století své divadelní práce si tak vytvořila výrazný osobní styl a střídáním repertoárových poloh se přitom úspěšně brání stereotypu. Dosud nastudovala více než šedesát divadelních inscenací. Třikrát získala Cenu Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci roku (Don Juan a Faust, Smrt Pavla I., Polední úděl), jednou Cenu divadelní kritiky za nejlepší inscenaci roku (Lucerna); její inscenace u nás poprvé uvedené Calderónovy hry Lékař své cti a Klímovy Lidské komedie byly na tuto cenu nominovány. V roce 2021 získala Hana Burešová Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla, a to za „moderní přístup k dramatickému textu, za vnitřně soudržné rozvíjení vlastního režijního stylu a za úspěšné umělecké vedení ansámblového divadla, ve kterém se svým týmem dokázala oslovit generačně různorodé publikum.“ Hana Burešová je první ženou mezi dosavadními devatenácti laureáty této ceny v oblasti divadla.
DIVADLO V DLOUHÉ je repertoárové divadlo se stálým hereckým souborem. Vzniklo v roce 1996 a jeho zřizovatelem je hl. m. Praha. V čele divadla stojí ředitelka Daniela Šálková a umělecké vedení – režisérka Hana Burešová a dramaturg Štěpán Otčenášek. Základním rysem repertoáru této scény je žánrová pestrost. V inscenacích je hojně využíván muzikantský, pěvecký a pohybový potenciál členů souboru. Divadlo se tak vymezilo jako scéna, která překračuje standardní profil činohry směrem k alternativnímu, hudebnímu, loutkovému či kabaretnímu žánru.
