Tatarka

TATARKA Inscenace vychází z literárních děl Dominika Tatarky, konkrétně z románů Prútené kreslá, Démon súhlasu a Sám proti noci. Sleduje osudy Tatarkova alter ega, Bartolomeje Slzičky, napříč čtyřmi epochami 20. století: jako studenta v Paříži roku 1938 po Mnichovské dohodě, národního spisovatele v Československu roku 1956, disidenta během normalizace v roce 1978 a nakonec v květnu 1989 jako starce, který se nedožije očekávaných změn. Inscenace zkoumá téma demagogického myšlení, osobní svobody a vnitřního boje jednotlivce proti společenským tlakům. Režisér Dávid Paška využívá Tatarkovu literární poetiku k vytvoření obrazu, který reflektuje nejen minulost, ale i současnost. Tatarka zachycuje část autorova literárního vesmíru v jeho nekonečně asociační, alegorické až snové povaze. Ačkoli Tatarkovo dílo nelze oddělit od doby, k níž se vztahuje, v obecnějších idejích a touhách je nadčasové a ostře aktuální. Je však současná společnost na Tatarku připravená? A je naše dnešní svoboda tou, jakou si představoval a po níž toužil? Anebo se objevili zcela noví démoni, proti kterým by se Slzička vzpíral?

Režisér Dávid Paška odolal pokušení vytvořit patetický portrét spisovatele a místo toho přinesl vizuálně i obsahově bohatou inscenaci, která je nesmírně aktuální.
JANA MOČKOVÁ, Denník N

Závěr inscenace vnímá Paška jako otevřený apel, vykřičník s otazníkem k dnešní době – jak je možné, že ještě stále podléháme těm stejným démonům, které Tatarka popisoval.
plan.artplan.art

DÁVID PAŠKA (1999) je slovenský režisér, dramatik a spisovatel, známý svým zájmem o adaptace literárních děl a postdramatické divadlo. Ve své tvorbě často zkoumá vztah jednotlivce a společnosti, využívá asociativní a alegorické prvky. Paška studoval režii na Max Reinhardt Seminar ve Vídni (Univerzita hudby a múzických umění Kunst Wien), mezi jinými i u Anny Marii Krassnigg, Davida Bösche, Dušana Davida Pařízka a Martina Kušeje. Jeho práce jsou charakteristické hlubokým ponorem do psychiky postav a reflexí současných společenských fenoménů. Se svým stálým uměleckým týmem (scénografie: Julius Leon Seiler, kostýmy: Maria-Lena Poindl) pracoval jako režisér v předních evropských divadlech (Ein jedermann v Teatrul National Radu Stanca, Rumunsko 2022; NAT.U.R.AL v Linci, Rakousko 2023; Don Karlos v Kasematten Wiener Neustadt, Rakousko, 2023; Orwellovo 1984 v salcburském Schauspielhaus, Rakousko 2024; Tatarka ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, 2024; Negatívy snehu: Wetzler, Vrba, Schulman, Lux – koprodukce Divadla Jána Palárika v Trnavě s Divadlem Jana Kochanowského v Opolí a Academy for Theatre and Digitality v Dortmundu, 2025).

ČINOHRA SLOVENSKÉHO NÁRODNÍHO DIVADLA zahájila svou činnost v roce 1920. Na slavnou tradici mimořádných hereckých osobností, které v ní působily po celé století, navazuje dnešní soubor pod vedením posledních uměleckých šéfů – Romana Poláka (2012–2017) a Michala Vajdičky (2018–2019). Od roku 2021 stojí v čele Činohry dramaturgyně Miriam Kičiňová. Repertoár této scény tvoří klasické dramatické texty, inscenace původních her, adaptace próz, mapování bílých míst slovenské historie. V posledních letech se Činohra SND pravidelně účastní divadelních festivalů v Toruni, Hradci Králové, Zlíně, Brně, Olomouci, Plzni i v Nitře, hostuje rovněž v Národním divadle v Praze, v Brně, Budapešti, Bukurešti, Lublani a ve Vídni.