Tramvaj do stanice Touha

TRAMVAJ DO STANICE TOUHA Slavné psychologické drama o střetu touhy a ztráty, které přineslo Tennessee Williamsovi mimo jiné Pulitzerovu cenu (1948), vypráví příběh dvou sester. Křehká a osamělá Blanche přijíždí do rodiny své provdané sestry Stelly, aby zde nalezla bezpečí a novou budoucnost. Zatímco Blanche splétá z neustálých tužeb iluzivní přítomnost, čeká ji tvrdý střet s realitou v podobě sestřina drsného a živočišného manžela Stanleyho, jenž tvrdě odmítá romantizující pohledy na život. Kromě hmotných statků se soustředí především na demytizování Blanchiny tajemné minulosti, která trýznivě a nekompromisně vpadne do života všech zúčastněných naplno právě v okamžiku, kdy Blanche začíná nadějnou budoucnost s nesmělým starým mládencem Mitchem. Nový, aktuální překlad Ester Žantovské a razantní režie Anny Davidové posiluje v příběhu dvou sester a jejich střetu s realitou téma předem ztraceného zápasu překultivované bezmoci s nelítostnou agresivitou a živočišností.

Domov manželů Kowalských výtvarnice stvořila ze tří různě širokých a průchozích kontejnerových buněk. Skrze jejich průřez divák nahlíží jak do ložnice s ledabyle pohozenou matrací, tak do stísněného obývacího pokoje či malé koupelny. Šedé zvlněné plechové stěny i jednoduché vybavení nuzného bytu souznějí s nekomplikovaností vztahu Kowalských, jejichž primitivní život je až do příjezdu Blanche omezený jen na práci, základní životní potřeby a sexuální pudy. (…) Ačkoli inscenace Anny Davidové působí ve svém vyznění velmi temně, ba téměř beznadějně, přináší díky své intenzitě a autenticitě zachycení lidských bolestí hluboké lidské poselství o potřebě porozumění a soucitu se zranitelnými, nonkonformními jedinci. Poselství, které jednoznačně strhává diváky. A tentokrát nejen ty z řad divadelních odborníků!
PAVLA BERGMANNOVÁ, Divadelní noviny

Davidová se svou režií mnohdy nebojí jít proti konformnímu očekávání publika. Vlastní invenci do díla vnáší zejména skrze scénografii, která na první pohled probouzí zvědavost ohledně režijně-dramaturgického uchopení tohoto stěžejního díla americké dramatiky.
TOMÁŠ VINCENEC, divabaze.cz

ANNA DAVIDOVÁ (1984) Režisérka známá svým inovativním přístupem k divadelní tvorbě. Její práce se vyznačuje hlubokým psychologickým ponorem a výraznou vizuální stránkou. Dcera režiséra J. A. Pitínského studovala činoherní režii v ateliéru Petera Mikulíka na bratislavské Vysoké škole múzických umění. Absolvovala v roce 2008 inscenacemi Heda Gablerová a Casablanca. Již její první práce na profesionálních jevištích vzbudily pozornost temperamentem, snivou obrazností a atmosférou. Záhy se zařadila mezi nejvýraznější talenty své generace a v roce 2010 byla za inscenaci Nora ve Státním divadle Košice nominována na slovenskou divadelní cenu DOSKY. Dvakrát byla coby Talent roku nominována také na Cenu Alfréda Radoka, v roce 2014 tuto cenu, již pod názvem Cena divadelní kritiky, získala. Dnes má za sebou dlouhou řadu úspěšných spoluprací s předními českými i slovenskými divadelními domy, jako jsou pražské Dejvické divadlo, Divadlo Na zábradlí, Švandovo divadlo, Slovenské národní divadlo, Národní divadlo Brno, Národní divadlo moravskoslezské a další scény. Pozoruhodně široký je záběr její práce, který sahá od spíše komorních inscenací na studiových scénách (Divadelní společnost Masopust, A Studio Rubín aj.) až po Mozartovu operu Così fan tutte, kterou v roce 2018 na pozvání Jiřího Heřmana režírovala v opeře ND Brno. V letech 2019–2021 byla také uměleckou šéfkou brněnského Divadla Husa na provázku.

SLOVÁCKÉ DIVADLO opakovaně přesahuje svou působností význam regionální scény. Pod uměleckým vedením Lukáše Kopeckého zve ke spolupráci zkušené režiséry i ty z mladší generace s občerstvujícím pohledem. V alternativní dramaturgické linii SLoffÁCKÉ DIVADLO nabízí současné hry v netradičních prostorách (rockový klub, školní třída). Svou práci představuje na předních festivalech. Společně s Městským divadlem Zlín pořádá přehlídku ZARÁZ, seznamující odbornou veřejnost se svými nejlepšími inscenacemi.