Vlastenci

VLASTENCI Svět od prezidenta Jelcina očekával, že do Ruska přivede svobodu a demokracii. Místo toho skončil jako nemohoucí opilec a loutka v rukách superbohatých podnikatelů, známých jako oligarchové. Teď se ale jeho druhé funkční období blíží ke konci a jemu i oligarchům hrozí, že kvůli korupčním skandálům skončí před soudem. Chtějí-li zachránit sebe i své výnosné podnikání, musí oligarchové rychle najít vhodného Jelcinova nástupce. Někoho, s kým budou moct snadno manipulovat a kdo jim zaručí beztrestnost. Boris Berezovskij, mediální magnát a nejmocnější z oligarchů, si myslí, že takového muže našel: je jím Vladimir Vladimirovič Putin. Berezovskému se podaří nemožné a z naprosto neznámého šéfa tajné policie Putina v průběhu několika měsíců udělá nejdřív premiéra, a potom i prezidenta. Brzy se ale přesvědčí, jak se v Putinovi mýlil. Člověk, který měl být jeho loutkou, se touží stát neomezeným vládcem Ruska i celé východní Evropy a začíná systematicky likvidovat každého, kdo mu stojí v cestě. Berezovskij se ocitá v pozici nepravděpodobného hrdiny: jedině on může před Putinem zachránit nesmělé zárodky ruské demokracie. Spolu s bývalým tajným agentem Litviněnkem, který má důkazy o Putinových nekalých praktikách, se pokoušejí vyburcovat Rusy i západní státy k odporu proti nastupujícímu diktátorovi. Ve své nejnovější konverzační hře si dramatik Peter Morgan klade otázku, jak je možné, že západ Putinův vzestup zaspal, a předkládá divákům fascinující sondu do mentality národa, který téměř jednomyslně podporuje krvavou a ničím nevyprovokovanou válku na Ukrajině.

Brněnská inscenace ukazuje postsovětské obludárium bez pardonu a připomíná i to, že zlodějské metody ruských oligarchů mají svůj základ v amorálnosti předchozího režimu. A že tito pánové jsou zodpovědní za dnešní stav, kdy Rusku vládne nevypočitatelný diktátor, který ohrožuje celý svět. Český divák si v Berezovském, Abramovičovi a jiných šíbrech jistě bez problému najde domácí paralely, které jsou sice krotší, ale rozkrádání jim šlo také výborně. Každopádně platí, co prohlásil překladatel Žantovský, Morgan Putina demytizuje a skládá příběh o géniovi průměrnosti, který jasně říká, že Rusko se nestalo obětí temného vizionáře, ale v chaosu postkomunistických devadesátých let nabídlo výtah k moci malému zlodějíčkovi bez morálních zábran.
JANA MACHALICKÁ, Divadelní noviny

 Z některých polemických výhrad (…) rozhodně nevyplývá, že brněnský inscenační počin s Morganovými Vlastenci jakkoli znevažuju. Naopak! Jejich uvedení je dnes u nás událost prvního řádu! Přinejmenším proto, že jejich dějové, myšlenkové a mravní jádro nebylo snad nikdy aktuálnější. Příběh o lidské nepoučitelnosti dějinami a vytěsnění svědomí, morálky a osobní odpovědnosti za cokoli, čemu pomáháme na svět (ať je to diktátor, systém, nebo jakýkoli budoucí zázračný algoritmus, cokoli, co nepočítá, respektive co deleguje a tím i vylučuje naši osobní odpovědnost), takový příběh je věčný. A proto – i při dílčích výhradách – volám do Brna: Díky!
VLADIMÍR JUST, Divadelní.net

Obyčejný lidský život, a tedy ani jeho konec, nemají v Rusku žádnou cenu. To je pro Evropany další děsivý odkaz a připomenutí toho, jak jsou si naše kultury vzdálené. Byť si většina českých obrozenců a vyznavačů panslavismu myslela pravý opak. Když se dnes ohlédneme za stoletím ruské diktatury, kdy jsme se navíc na čtyřicet let ocitli pod přímým sovětským velením, už to snad konečně pochopíme. A to i díky inscenaci brněnského divadla a jeho tvůrcům.
ZUZANA AUGUSTOVÁ, Podhoubí

JAKUB ŠMÍD (1984) je český režisér, který se ve své tvorbě zaměřuje na současné interpretace klasických děl. Po studiu činoherního herectví na JAMU získal angažmá v Divadle Husa na provázku. Zahrál si zde třeba Shakespearova Macbetha (Smím prosit, Lady? Macbeth.; režie Martin Huba), Adolfa Eichmanna (Evangelium sv. Lukáše; autor a režie Jan Antonín Pitínský) či Gaňu (Kníže Myškin je idiot; režie Vladimír Morávek; v rámci projektu Sto roků kobry). Poté vystudoval pod vedením Věry Chytilové a Bohdana Slámy obor filmová režie na FAMU. Jeho bakalářský film Neplavci získal Cenu Magnesia za nejlepší studentský film roku 2011. Absolventský film Amanitas byl na stejnou cenu nominován v roce 2015. Debutoval celovečerním filmem Laputa. Druhý film Na krátko vznikl na základě adaptace knihy Zmizet Petry Soukupové. Film měl mezinárodní premiéru v hlavní soutěži přehlídky Cinekid Festival v Amsterodamu. S divadelní režií začal v roce 2015 inscenací Noc tribádek v Žižkovském divadle Járy Cimrmana. V letech 2017–2023 byl uměleckým šéfem vinohradského Divadla D21, kde režíroval například inscenace Utrpení mladého Werthera, Válka s mloky, Král Ubu, Zločin a trest, Pěna dní a další. Vedle své domovské scény spolupracoval s kladenským Divadlem Lampion (Malý strom, Případ Edward), s Městským divadlem Kladno (Anna Karenina) nebo s Městskými divadly pražskými (Posedlost). Od září 2023 je režisérem na volné noze a jeho první režií v nové pozici se stala Valérie a týden divů, kterou připravil pro soubor Laterna magika na Nové scéně Národního divadla. V dubnu 2024 měla premiéru jeho kritikou vysoce oceňovaná inscenace Médei v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě.

ČINOHRA NÁRODNÍHO DIVADLA BRNO působí v moravské metropoli pod různými názvy již od roku 1884, dnes soubor hraje v Mahenově divadle a divadle Reduta. Současný umělecký šéf, dramaturg Milan Šotek, od svého nástupu v roce 2019 profiluje obě činoherní scény NdB jako prostory pro divadlo dramatu a ansámblového herectví se záměrem vytvořit moderní velkou činohru.