VYKOUŘENÍ Jiří Havelka se touto inscenací s nadhledem a vynalézavostí vrací k pět let staré divadelní kauze, v níž Ježíš na jevišti znásilnil muslimskou ženu, což pobouřilo hnutí Slušní lidé, Dominika Duku i brněnské politiky. Kauza skončila u Ústavního soudu a žalobcem byl samotný kardinál. Scénický obřad na motivy skutečných událostí, ve kterých hlavní roli sehrála česká společnost, přináší na jeviště fragmenty právních textů, internetových článků, diváckých dopisů, výpovědí svědků i citace z Nového zákona. Dokumentární přístup se proplétá se zběsile asociačním – historické postavy, kulturní symboly, groteska, horor, disputace… Celosouborová inscenace čistí doslova i pomyslně atmosféru i divadelní sál, ve kterém vše v roce 2018 začalo a otevírá všeplatné otázky po umělecké svobodě a současné roli divadla.
„Je to brněnská kulturní událost roku,“ zaznělo z řady za mými zády těsně před představením. Po jeho zhlédnutí nezbývá než souhlasit. Ano, tohle je událost roku. Z hlediska žánru a předkládaných myšlenek ovšem určitě ne pro každého. Hledáte-li však prostor, kde se konfrontovat s cizími/našimi/vašimi předsudky, Vykouření vás zavede přesně tam, kam si ho v sobě pustíte.
– LENKA HLOUŠKOVÁ, novinky.cz
Křesťanství se prolíná všemi příběhy a člověk je tak trochu přinucen k zamyšlení, jakou roli v našich životech (třeba i ateistických) zastává. Byla tehdejší kauza bojem ateistů proti křesťanům? Havelka nenechává na nikom ani na ničem niť suchou a ukazuje stinné stránky všech zúčastněných. Celý svět je totiž plný chyb a paradoxů. A všechno má za sebou také určitou historii, která s sebou vždycky nese trochu špíny. (…) Inscenace nevnucuje žádný názor, skrze posloupnost a rychlost, jakou se jednotlivé výroky střídají, nutí člověka k zamyšlení. A když slyším místy pohrdavý smích z publika, přiznám se, že se zamyslím i nad tím, jak se nám (ne)daří bruslit mezi opozičními názory ostatních. V tento moment jako by mi postava Olivera Frljiće, kterou ztvárnil herec Dušan Hřebíček, mluvila z duše. „Divadlo není to, co je na jevišti, nýbrž to, co se v tu chvíli odehrává v divákově hlavě,“ říká.
– MAGDALÉNA ČEVELOVÁ, Deník N
JIŘÍ HAVELKA (1980) patří k nejzajímavějším a nejvšestrannějším osobnostem současného českého divadla i filmu – režisér, dramatik, herec, moderátor a po několik let vedoucí KALD DAMU. Své originální a cenami ověnčené inscenace často staví metodou kolektivních improvizací. Působil v řadě českých divadel, režíroval také několik mezinárodních projektů a v posledním období je jeho činnost úzce svázána s „domovským“ souborem Vosto5 ve vršovickém Vzletu. Tato skupina dlouhodobě vnáší do českého divadla čistou improvizaci, slovní žongláž, perzifláž a mystifikaci, především na česká národní témata. Ve svých autorských hrách vždy Jiří Havelka zkoumá možnosti divadelního časoprostoru, tvorby divadelní iluze a zdůrazňuje jedinečnost divadla jako nástroje přímé komunikace. Hledá novou roli pro divadlo ve věku virtuálních médií a nalézá ji především v síle imaginace, herním principu a sdílené tělesné přítomnosti. V posledních letech se věnuje také režii filmů.
DIVADLO HUSA NA PROVÁZKU Přední brněnská scéna, která byla založena v roce 1967 a jejíž devízou byla nepravidelná dramaturgie (nová témata v původně nedramatických textech). U zrodu této progresivní scény stáli dramaturg Bořivoj Srba a režiséři Eva Tálská, Zdeněk Pospíšil a Peter Scherhaufer. Jedno z nejsvobodnějších divadelních seskupení si i přes obtíže v minulém režimu uchovávalo odvahu a svěžest, „Provázci“ hráli v Domě umění, který jinak fungoval (a funguje) jako prostor pro výstavy. Při své práci staví divadlo i dnes na svobodě projevu, otevřenosti dialogu a názorové pluralitě, prostřednictvím svých produkcí dlouhodobě usiluje o šíření těchto hodnot a kultivaci středoevropské občanské společnosti. V lednu 2019 se uměleckou šéfkou Divadla Husa na provázku stala oceňovaná česká režisérka Anna Davidová, která s sebou přivedla řadu nových spolupracovníků, mezi nimi i dramaturgy Kateřinu Menclerovou a Martina Sládečka. Ten ji na postu uměleckého šéfa nahradil na konci sezony 2020/21. Koncepce, kterou rozvíjejí, klade důraz na nepodbízivou dramaturgii současných témat a neotřelých předloh. Důležitým momentem je také otvírání divadla rozmanitým estetikám i skupinám diváků.
