VZKŘÍŠENÍ U soudu se setkávají Káťa Maslovová a kníže Něchljudov – sedmadvacetiletá prostitutka obžalovaná za vraždu a bohatý vojenský důstojník. Jejich náhodné setkání oživí minulost a ovlivní budoucnost. Ve spletitém osobním a milostném příběhu knížete Něchljudova rezonuje kritika systému, společnosti, církve a morální i existenciální otázky. Vzkříšení je posledním Tolstého románem a zároveň románem, který nejzřetelněji ukazuje na současnost. Začíná v Moskvě devatenáctého století a končí v bezčasí, bez místa, v nicotě. Rozsáhlé dílo velkého ruského spisovatele uvádí Divadlo Na zábradlí v úpravě současného německého dramatika Armina Petrase. Strhující příběh, mimořádné herecké výkony a černobílá, mnohovrstevnatá scénografie dávají vzniknout výjimečnému divadelnímu dílu o společenských poměrech v zemi, kde všichni žijí jen pro sebe a všechna slova o Bohu jsou podvod.
V Divadle Na zábradlí po krátké době další premiéra a za mě další divadelní událost – Vzkříšení. Opus magnum Tolstoj – Armin Petras a Jan Mikulášek. Kompletní zážitek, vrcholné výkony všech zúčastněných. Jeden z vrcholů současné éry divadla.
– JAN HŘEBEJK, twitter.com
JAN MIKULÁŠEK (1978) Působil jako umělecký šéf brněnského divadla Polárka, dále jako umělecký šéf ostravského Divadla Petra Bezruče a pravidelně spolupracoval s brněnským divadlem Reduta. V roce 2013, kdy umělecký šéf Reduty Petr Štědroň převzal vedení Divadla Na zábradlí, se Jan Mikulášek stal kmenovým režisérem téže scény. S Divadlem Na zábradlí získal v roce 2011 Cenu Divadelních novin za tvůrčí počin v kategorii činohra za inscenaci Korespondence V+W, v roce 2013 Cenu Alfréda Radoka za inscenaci roku, kterou se stala Zlatá šedesátá, v roce 2018 Cenu Divadelních novin za tvůrčí počin v kategorii činohra za inscenaci Mýcení a ve stejném roce za tutéž inscenaci obdržel ještě Cenu Josefa Balvína, kterou uděluje Pražský divadelní festival německého jazyka. Kromě DNz spolupracuje s dalšími scénami, v posledních letech s Národním divadlem (Spalovač mrtvol, Maryša, Kouzelná země, Stát jsem já) a především s Divadlem Husa na provázku (Don Quijote, Chazarský slovník). Během minulé sezony vytvořil scénickou koláž finských povídek Medvěd s motorovou pilou (Divadlo Na zábradlí), adaptaci současné české novely Přípravy na všechno (Divadelní společnost Masopust) a konečně Petrasovo Vzkříšení. Režijní přístup Jana Mikuláška se často opírá o dramatizace románů, původní scénáře či autorské divadlo. Pracuje se střihem, s detailem, s hudebním kontrapunktem i s paralelním odvíjením dějů. Na divadle jej nejvíce zajímá kontrast – napětí mezi precizností a ledabylostí, mezi strojeností a autentičností, mezi zběsilostí a klidem.
DIVADLO NA ZÁBRADLÍ Tradice Divadla Na zábradlí je podepřena působením řady významných osobností – divadlem mimo jiné prošel Václav Havel, Ivan Vyskočil, Jan Grossman, Evald Schorm či Petr Lébl. Od svého vzniku hrálo Divadlo Na zábradlí významnou roli ve společensko-kulturním kontextu země, vznikla zde řada inscenací, která reprezentovala Českou republiku i v zahraničí a působila tu a působí plejáda významných hereckých osobností. Od sezony 2013/2014 stojí v čele divadla Petr Štědroň, Dora Štědroňová a Jan Mikulášek, jejichž směřování inklinuje k nepravidelné dramaturgii a k autorskému divadlu. Po úspěšné rekonstrukci v roce 2017 pokračuje Divadlo Na zábradlí plně ve své tvorbě doprovázené diváckou i kritickou úspěšností svých tvůrčích počinů. Inscenace Macbeth - Too Much Blood Davida Jařaba byla vyhlášená Nejlepší inscenací roku 2017 Cenami divadelní kritiky, Mýcení Jana Mikuláška pak získalo Cenu Josefa Balvína, Nejlepší inscenaci roku Cen divadelních novin a Nejlepší scénografii roku 2018 Cen divadelní kritiky. Kromě intenzivního tuzemského hostování se zároveň podařila uskutečnit řada zahraničních zájezdů po celé Evropě (Velká Británie, Německo, Francie, Polsko, Maďarsko) a inscenace Korespondence V+W byla uvedena i v Českém domě v New Yorku.
