Wandervogel

Jan Mocek

JAN MOCEK A KOL., CZ
  • 17. 9.2025
    17:0018:20
    Moving Station - velký sál

Představení trvá 80 min a je bez přestávky

Režie
Jan Mocek

KONCEPT, SCÉNOGRAFIE, REŽIE
Jan Mocek

VYTVOŘENO VE SPOLUPRÁCI
Tomáš Janypka, Philipp Schenker, Matěj Šumbera, Arseniy Mikhaylov, Václav Němec, David Králík

HUDBA
Matouš Hekela

ZVUKOVÝ A SVĚTELNÝ DESIGN
Ondřej Růžička

PRODUKCE
Táňa Švehlová, SixHouses z.s.

DRAMATURGICKÁ SPOLUPRÁCE
Sodja Lotker

POHYBOVÁ SPOLUPRÁCE
Jaro Viňarský

PODĚKOVÁNÍ
Mark Cornwall, Jan Hofman, Lucia Škandíková

OBSAZENÍ
Tomáš Janypka, Philipp Schenker, Matěj Šumbera, Arseniy Mikhaylov, Václav Němec, David Králík

Inscenace vznikla ve spolupráci s Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR, Nakladatelstvím Academia a Pražským divadelním festivalem německého jazyka

V inscenaci se objevuje nahota

Foto
Adéla Vosičková
Premiéra
28. listopadu 2024

WANDERVOGEL Heinz Rutha. Už jste to jméno někdy slyšeli? Že ne? To nevadí, za sto let si na vás taky nikdo nevzpomene. Alespoň pokud váš příběh neobjeví Wandervogel – skupina okouzlujících jinochů s postarším vedoucím, kteří si pro vás nacvičili příběh o lásce, kamarádství a fašismu. Píše se rok 1918 a sudetští Němci se ocitají ve státě, v němž nechtějí být. Kdo uchrání posvátnou domovinu před českým agresorem? Obtížného úkolu se ujímá Heinz Rutha, jenž vidí cestu k emancipaci skrze výchovu elitní skupiny mladých chlapců – Männerbundu, který se má stát vládnoucí vrstvou budoucího sudetoněmeckého státu.

Život sudetoněmeckého národovce Heinze Ruthy, nedobrovolného aktéra největšího homosexuálního skandálu první republiky, je výchozím bodem pro scénickou kompozici kombinující prvky dokumentárního a fyzického divadla. Intimní válečný deník, autentické policejní protokoly a historicko-politické projevy se prolínají s osobní zkušeností performerů a vytvářejí napětí mezi minulými a současnými významy pojmů, na nichž Rutha budoval své představy o ideálním společenství. Co dnes znamenají sexualita, tělo, stát, fašismus, příroda, krása?

Moji rakev ať nese šest našich nejlepších a nejkrásnějších chlapců. Než budu muset jít, nechte mě s nimi o samotě hodinu nebo celou noc. Pokud budu mezi nimi, vím, že jsem naživu, přestože je moje tělo mrtvé.

Inscenace je inspirována knihou Marka Cornwalla Čertova zeď.