Wernisch

WERNISCH Dílo básníka, překladatele, editora, novináře, pábitele, mystifikátora, solitéra, poutníka a snivce Ivana Wernische optikou jeho přítele, režiséra Jana Nebeského. Wernischovy zdánlivě přístupné, přitom však nepolapitelné a rafinované verše, jeho poezie světská i duchovní, slova s maskou hospodsky zemité posměšnosti i tesklivá vyznání nejistotě a touze, přímá oslava slova a rytmu, nové nárazy významů, jiskry zrodu a zániku světů. Verše milované, básně zapadlé, texty neznámé i dílo zcela nové, napsané přímo pro tuto inscenaci. A především sen a slovo, které se zhmotní v magickém rituálu jménem Divadlo, jako oslava jednoho z nejvýznamnějších žijících českých básníků. Wernisch získal Cenu divadelní kritiky jako nejlepší inscenace roku 2024.

Způsob, jakým Jan Nebeský dělá divadlo, je na hony vzdálený vykalkulovaným aranžmá. Nejistotu bere do hry. Nevymýšlí, nechává inscenaci vzniknout s důvěrou, že sejdou-li se ti správní lidé, otevření textu a přítomnému okamžiku, a každý dělá, co má, ten zázrak zrození divadla se prostě stane.
MARIE RESLOVÁ, Aktuálně.cz

 Věcnost s ironickým nadhledem Davida Prachaře kontrastuje s dryáčnickou komediálností Roberta Mikluše, Saša Rašilov a Filip Kaňkovský vnášejí do wernischovské mozaiky lyriku a naivitu, Pavla Beretová něhu i cynickou otrlost a skvělá Lucie Trmíková všechny barvy dohromady. (…) Wernisch určitě nebude inscenací pro každého. Ale kdo neztratil schopnost si hrát a naslouchat slovu, ten si odnese silný zážitek.
RADMILA HRDINOVÁ, novinky.cz

JAN NEBESKÝ (1953) Český divadelní režisér a pedagog. Vystudoval obor režie na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Jeho režie hry Ernsta Jandla Z cizoty v pražském Divadle Na zábradlí získala v roce 2004 cenu Alfréda Radoka v kategorii Inscenace roku, nejlepší inscenací roku se stal i jeho Deník zloděje (Divadlo Na zábradlí, 2017), Vše mé je tvé (JEDL, 2020) a Wernisch (Národní divadlo, 2024). Od roku 2002, po rozpuštění souboru Divadla Komedie, je Jan Nebeský ve svobodném povolání a působí ve Studiu Hrdinů, v Národním divadle a na dalších pražských scénách (spolupracuje se souborem 420PEOPLE, Studiem DAMÚZA, dále pak v Divadle v Dlouhé a v Divadle pod Palmovkou). Od roku 2004 je pedagogem režie na Katedře činoherního divadla DAMU. V roce 2011 spoluzaložil s Lucií Trmíkovou a s Davidem Prachařem občanské sdružení JEDL. Výrazný rukopis Jana Nebeského se vyznačuje mimořádnou jevištní imaginací, k obsahům textů režisér proniká pomocí výtvarných symbolů, absurdních zkratek, stylizovaného, expresivního herectví. Jeho inscenace tvoří plejáda nečekaných nápadů, specifická atmosféra a styl. Nebeského divadlo vrství významy, rozebíhá se do volných asociací, kolážovitě propojuje témata a s neobvyklou imaginací pracuje se scénou, textem i herci.

ČINOHRA NÁRODNÍHO DIVADLA Vzhledem k tradici, historickým milníkům a společenskému kontextu, které s sebou Národní divadlo neslo a nese, tvoří velkou část repertoáru klasické tituly české a světové dramatiky. Národní divadlo ale nezůstává muzeem a konzervativní scénou. Pyšní se spoluprací s nejvýznamnějšími progresivními jmény české režie a navazuje spolupráce se zahraničními tvůrci. Činohra ND působí ve třech zcela odlišných hracích prostorech. Prostor historické novorenesanční budovy patří k národním emblémům, symbolům české kultury a samostatnosti českého národa. I proto se stává pravidelným cílem návštěvníků z celé republiky. Velká část repertoáru je situována také do Stavovského divadla, budovy, v níž kdysi dirigoval Mozart. Relativně nedávno pronikla Činohra Národního divadla také do Státní opery, která byla vystavěna v 80. letech 19. století pražskou německou obcí. Kapacitou hlediště jde o nejvelkorysejší divadelní prostor v Praze, který si svoje prvenství podržel dodnes. Činohra ND uvádí šest až sedm premiér do roka a věnuje se také bohatým doprovodným aktivitám a vzdělávacím programům. Součástí jejích aktivit je také mezinárodní divadelní festival Pražské křižovatky.

SPOLEK JEDL Jan Nebeský, Lucie Trmíková a David Prachař jsou umělci a přátelé, kteří v roce 2011 založili spolek JEDL coby platformu pro nezávislé autorské divadlo. Ten se v současnosti profiluje jako autorské, alternativní a nezávislé divadlo. Určující je pro něj spolupráce tvůrců a performerů z různých oblastí umění (divadlo, tanec, hudba, výtvarné umění). Výsledné scénické tvary tak v sobě spojují prvky různých žánrů a vytvářejí zcela originální a osobitý kontext v rámci současného českého divadla. Dramaturgie se opírá o dva základní pilíře: transcendence – ve smyslu překračování – a experiment – ve smyslu propojování.