ZTRATILI JSME STALINA Groteska z Kremlu. Divadelní adaptace díla dvou francouzských autorů Fabiena Nuryho a Thierryho Robina, kteří formou komiksového románu popisují několik zásadních dnů po smrti sovětského diktátora J. V. Stalina, během nichž probíhaly tuhé boje o jeho nástupce.
Po Stalinově smrti to chvíli vypadalo, že se může Rusko vzpamatovat, vysvobodit se z krutovlády autoritativního režimu a přiblížit se aspoň o kousek k demokracii. Bohužel to netrvalo dlouho, než padl první výstřel a noví páni Kremlu pochopili, že bez násilí, manipulace a obětí se to v Rusku nedá. O tomto zmařeném pokusu pojednává groteska z prostředí Kremlu… Doufejme, že po odchodu současného pána Kremlu tento boj Rusko znovu neprohraje.
– Michal Vajdička
Tahle divoká a místy hodně absurdní fraška je vlastně pravdivá, jakkoliv využívá až obludnou nadsázku. Kremelská „věrchuška“ si po Stalinově smrti začala jít tvrdě po krku a vzájemně se eliminovat, palmu vítězství si nakonec odnesl Chruščov. (...) Michal Vajdička nejenom akcentuje různé projevy strachu, ale také modeluje partu z Kremlu jako sestavu primitivních gangsterů, zločinců, kteří svou moc zneužívají, ovšem když přijde na lámání chleba, jsou to jen ubožáci a zbabělci. A ti ve strachu horečnatě spekulují, jak se udržet u vesla, i proto režie účinně udržuje atmosféru chaosu, stálé nejistoty a latentních zvratů. (…) Ale tenhle sarkastický výsměch je zároveň úžasně zábavný, v divadelní adaptaci slovní šavlovačky vycházejí báječně, pomáhá tomu i svižné tempo a nasazení. Sarkastické i vulgární poznámky jsou trefné a dotvářejí obraz primitivů u moci, kteří nakonec zůstanou jen směšnými panáky, kteří páchali zlo.
– JANA MACHALICKÁ, Lidové noviny
Chruščova jako do jisté míry bázlivého, ale také obmyslného intrikána ztvárňuje Jaroslav Plesl, částečná měkkost spojená s baziliščím úsměvem ovšem při spřádání intrik triumfuje. Plesl je zcela jiný psychofyzický typ než rustikálně buranský Nikita Sergejevič, jeho kreace v paruce se začínající pleší má ovšem znaky mistrovského výkonu. Nezaostávají za ním ani představitelé Beriji (Tomáš Jeřábek), Malenkova (Lukáš Příkazký) a Molotova (Pavel Šimčík). Padouch Berija, pověstný svou krutostí, v Jeřábkově interpretaci sice vyhrožuje všem, že na ně něco má, když je však poražen, (…) škemrá o milost.
– JAN KERBR, UNI kulturní měsíčník
MICHAL VAJDIČKA absolvoval v roce 2004 obor divadelní režie v ročníku Petra Mikulíka na VŠMU v Bratislavě. Jako režisér pak spolupracoval s mnoha slovenskými a českými divadly (Činohra SND, Státní divadlo Košice, Divadlo Andreja Bagara v Nitře, Dejvické divadlo v Praze, Divadlo na Vinohradech v Praze, Národní divadlo Brno). Od roku 2014 zastával post uměleckého šéfa v Dejvickém divadle v Praze, kde mj. připravil úspěšnou inscenaci Ucpanej systém, která získala cenu Alfréda Radoka v kategorii nejlepší inscenace roku 2012. Působí také jako interní pedagog na Katedře herectví VŠMU. V letech 2017 až 2019 byl šéfem činohry Slovenského národního divadla v Bratislavě, od roku 2022 spolupracuje s činohrou Národního divadla v Praze (Hordubal, Bílá voda). V jeho režijní tvorbě lze vysledovat dvě základní linie. První se zaměřuje na inscenování klasických textů (především her A. P. Čechova, W. Shakespeara, L. Pirandella, adaptace próz B. Slánčikové-Timravy). Druhá se soustřeďuje na současné drama zahraniční provenience s důrazem na černé komedie Martina McDonagha či Irvina Welshe. Návštěvníci festivalu Divadlo měli možnost vidět jeho inscenace v ročnících 2009 (Vše pro národ, SND), 2012 (Ucpanej systém, Dejvické divadlo), 2015 (Laskavé bohyně, SND), 2017 (Vzkříšení, Dejvické divadlo), 2019 (Před západem slunce, SND), 2023 (Děti, SND).
DEJVICKÉ DIVADLO bylo založeno v roce 1992. Po odchodu původního souboru s uměleckým šéfem Janem Bornou byl od roku 1996 do konce sezóny 2013/2014 uměleckým šéfem režisér Miroslav Krobot. V letech 2014–2016 ho vystřídal Michal Vajdička, který s Dejvickým divadlem spolupracoval už od roku 2011. Od ledna 2017 tuto funkci převzal Martin Myšička, který v DD působil jako člen hereckého souboru od roku 1997. Od 1. ledna 2025 nastoupí na post uměleckého šéfa režisér Jiří Havelka. Dramaturgie divadla se ubírá několika směry. Kromě uvádění původních her současných evropských i světových autorů se orientuje na díla výrazných českých nebo slovenských tvůrců, kteří tvoří přímo pro soubor DD a ve většině případů se na nich podílejí i jako režiséři (J. A. Pitínský, Miroslav Krobot, Petr Zelenka, Jiří Havelka, Karel František Tománek, Viliam Klimáček, Petra Tejnorová, Daniel Majling a další). Výraznou součástí dramaturgie Dejvického divadla jsou i svébytné interpretace světové klasiky. Během své existence se Dejvické divadlo stalo šestkrát divadlem roku, řadu významných ocenění získaly nejen inscenace, ale i jednotliví umělci.
