Bez fanfár

BEZ FANFÁR V autorské inscenaci, která se s humorem, lehkostí i melancholií pohybuje na pomezí divadla a hudby, ohledává významný francouzský režisér Samuel Achache motivy zániku a znovuzrození. Zavádí nás do domu, jehož obyvatele postihl rozpad vzájemných vztahů, ale také domu samotného. Společně s autorem hudebního nastudování Florentem Hubertem a souborem herců a hudebníků do vyprávění Achache začleňuje útržky z písní německého romantického skladatele Roberta Schumanna. Inscenace měla s velkým úspěchem premiéru na festivalu v Avignonu a úspěch slaví po celé Evropě. Českým divákům se Samuel Achache se svou tvorbou představí vůbec poprvé.

V průběhu posledních deseti let Achache vytvořil svérázný styl hudebního divadla (…) Soubor La Sourde, který založil v roce 2021, zahrnuje jak hudebníky, tak herce a inscenace Bez fanfár na tom staví, když uvádí skladby člena souboru a autora hudebního nastudování Florenta Huberta. (…) Právě tyto dramatické zvraty a hudba dodávají inscenaci Bez fanfár značnou část její podmanivosti.
LAURA CAPPELLE, The New York Times

Režisér Samuel Achache Schumanna a své herce provádí rituálem rozpadu a zhroucení. Virtuózní kapela bruslí po všech katastrofách a unáší nás pryč (…). Mistrovsky přelétává nad lavinou nerovnováhy, kde se všichni zdají být znovuzrozeni z chaosu jako fénixové.
EMMANUELLE BOUCHEZE, Télérama

Vynikající herecké obsazení (Léo-Antonin Lutinier, Agathe Peyrat, Sarah Le Picard a další) propůjčuje inscenaci zdánlivě prostou, místy až odzbrojující poetiku cirkusové burlesky. (…) Komická linie (…) se rozjíždí naplno a vedle své nesporné účinnosti přináší na jeviště i melancholii, která je pro klaunství tak příznačná.
LUCILLE COMMEAUX, Libération

SAMUEL ACHACHE (1981) studoval nejprve na Hudební konzervatoři 5. pařížského obvodu u Bruna Wacreniera, poté pokračoval ve studiu na Národní konzervatoři dramatického umění. V roce 2013 společně s Jeanne Candel nastudoval inscenaci Le Crocodile trompeur / Dido and Æneas (Lstivý krokodýl / Dido a Aeneas), divadelně-operní adaptaci díla Henryho Purcella, za kterou získali Molièrovu cenu za nejlepší hudební inscenaci. V roce 2015 připravil pro Festival v Avignonu inscenaci Fugue. S Jeanne Candel znovu spolupracoval na inscenaci Orfeo / Je suis mort en Arcadie (Orfeo / Zemřel jsem v Arkádii) v Théâtre des Bouffes du Nord a rovněž na inscenaci La Chute de la maison (Pád domu) pro Festival d’Automne. Pro stejný festival v roce 2018 vytvořil spolu s Antonin Tri Hoangem inscenaci Chewing Gum Silence a ve stejném roce uvedl s ansámblem Ensemble Correspondance pod vedením Sébastiena Daucého projekt Songs. Od roku 2019 vede soubor La Vie Brève pařížské Théâtre de l’Aquarium, kde v roce 2020 uvedl inscenaci Original d’après une copie perdue (Originál podle ztracené kopie), koncipovanou společně s Marion Bois a Antonin Tri Hoangem.

THÉÂTRE DES BOUFFES DU NORD je proslulé pařížské divadlo, které bylo vybudováno roku 1876. Do odlehlé budovy v chudé čtvrti na kraji města zprvu pařížští diváci nemohli najít cestu. V letech 1893–94 tu působil režisér Aurélien Lugné-Poë, který tu se svým Théâtre de l’Œuvre uvedl mimo jiné dvě inscenace her Henrika Ibsena. Po letech převážně upadajícího provozu bylo divadlo roku 1952 pro nevyhovující technický stav uzavřeno. Roku 1974 znovu otevřelo dveře pod vedením Petera Brooka a Micheline Rozan – a začala slavná éra, během níž se dům stal jedním z nejslavnějších center současného evropského divadla. Roku 2010 předal Brook vedení Bouffes du Nord tandemu Olivier Mantei a Olivier Poubelle, kteří na jeho práci navazují s dramaturgií pohybující se na pomezí současné činohry, experimentálního divadla a hudby.