Elizabeth Costello

ELIZABETH COSTELLO. SEDM PŘEDNÁŠEK A PĚT PŘÍBĚHŮ S PONAUČENÍM Spisovatelka Elizabeth Costello se poprvé objevila v roce 1999, kdy John Maxwell Coetzee přijal pozvání od americké univerzity pronést na její půdě dvě přednášky. Vyprávěl v nich o spisovatelce Elizabeth Costello, která rovněž dostala pozvání prezentovat dvě přednášky na americké univerzitě. V následujících letech napsal Coetzee několik dalších textů, v nichž Costello vystupovala, a její životní příběh se tak postupně rozrůstal. V roce 2003 se stala hlavní postavou stejnojmenného románu.

Elizabeth Costello je víc než jen smyšlená literární postava. Dalo by se říct, že je Coetzeeho uměleckým alter egem: promlouvá jeho jménem a bere na sebe kritiku i hněv jeho čtenářů a oponentů z akademického prostředí. Jak říká Coetzee, Elizabeth Costello si ostrými lokty razí cestu do jeho představivosti a odtud na stránky jeho textů. Jeho hlasem pak promlouvá o filozofii, životním prostředí i společenských a existenciálních otázkách a apeluje na naše svědomí: upozorňuje na osudy zvířat, společenskou nespravedlnost i vyčleňování starých a nemocných lidí. Objevuje se v textech, do kterých ji autor nikdy nezamýšlel přidat, a připomíná ducha, bytost navracející se ze záhrobí, možná dokonce dybuka, démona z židovských legend. Anebo je jednoduše jeho milovanou postavou, která nepřestává pronásledovat svého stvořitele.

Costello se pravidelně vrací také do divadla Krzysztofa Warlikowského. Dosud se objevila v pěti jeho inscenacích – někdy promlouvala vlastním jménem, jindy její slova citovaly jiné postavy. A přestože Warlikowského zřejmě stíhala téměř stejně vytrvale jako spisovatele, který ji přivedl na svět, celou inscenaci jí až dosud nikdy nevěnoval.

Tentokrát Warlikowski staví Elizabeth Costello do samého středu své inscenace. Pokračuje tak logicky v cestě, jejíž další směr možná sám netušil, když jí poprvé dopřál prostor na jevišti.

V naší složité postdigitální době nabízí Krzysztof Warlikowski divadlo, které promlouvá k našim duchovním potřebám a dilematům a v současné etapě lidské civilizace znamenitě plní svůj účel. Vytvořil mnohovrstevnatou, promyšlenou, vytříbeně koncipovanou a precizně provedenou inscenaci s náročným rytmem, jejíž plné docenění vyžaduje vytrvalost a otevřenost. ­Elizabeth Costello je inscenací plnou strhujících hereckých výkonů a hlubokých významů, které vrcholí v očistném, dojemném a hluboce lidském epilogu.
HELENI KOUTSILAIOU

Samozřejmě si tím nemohu být jistý, přesto se domnívám, že Elizabeth Costello je nejosobnější inscenací Krzysztofa Warlikowského. V každé z podob Elizabeth Costello vnímám jeho samotného; slyším ho říkat: ‚Já jsem Elizabeth Costello,‘ přestože tato slova nikdy skutečně nezazní. Je to možná poprvé, kdy Warlikowski takto upřímně otevírá téma stáří: dotýká se pomíjivosti lidské existence a ukazuje, jak se ho osobně týká. Ve finále se snad dívá na svět očima Elizabeth Costello, kterou tentokrát ztvárňuje Maja Komorowska: s hrůzou, ale zároveň s nadějí, upřeně hledí kamsi před sebe – protože tam přece jen něco je.
JACEK WAKAR

KRZYSZTOF WARLIKOWSKI (1962) Divadelní a operní režisér, zakladatel a umělecký ředitel divadla Nowy Teatr. Ve spolupráci se scénografkou Małgorzatou Szczęśniak vytváří působivé divadelní obrazy. Při práci vede herce k tomu, aby pronikli do nejhlubších vrstev vlastní tvořivosti. Přišel s novým způsobem inscenování Shakespeara, ve své tvorbě nabízí také podvratné výklady řeckých tragédií a proslul rovněž inscenacemi současných autorů. Široký ohlas vzbudila jeho inscenace hry Sarah Kaneové Cleansed (Očištěni), uvedená v roce 2002 na dvou festivalech: Festival d’Avignon ve Francii a Festival de Théâtre des Amériques v kanadském Montrealu. Právě ta znamenala zásadní obrat v jeho mezinárodní kariéře. Od roku 2008 působí jako umělecký ředitel varšavského divadla Nowy Teatr, kde dosud nastudoval devět inscenací založených na mnohovrstevnatých adaptacích původních děl. Spolupracoval také s pařížským Odéon–Théâtre de l’Europe, kde režíroval dvě inscenace s Isabelle Huppert v hlavní roli: Un tramway (Tramvaj, 2011) a Phaedra(s) (2016). Samostatnou oblast Warlikowského tvorby představuje opera. Režíruje v nejvýznamnějších evropských operních domech a na předních festivalech, mimo jiné v La Monnaie v Bruselu, Pařížské národní opeře, Teatro Real v Madridu, Bavorské státní opeře v Mnichově a Royal Opera House v Londýně, stejně jako na Festivalu d’Aix-en-Provence, Ruhrtriennale a Salcburském festivalu. Svým úsilím vrátit opeře divadelnost se zařadil mezi revoluční osobnosti operní režie. Krzysztof Warlikowski získal řadu ocenění a jeho inscenace se představily na nejvýznamnějších festivalech. V roce 2021 mu byl na Benátském bienále udělen Zlatý lev za celoživotní přínos divadlu.

NOWY TEATR vznikl ve Varšavě v roce 2008 pod uměleckým vedením Krzysztofa Warlikowského a za účasti skupiny jeho dlouholetých spolupracovníků. Prvních pět let neměl stálé působiště a fungoval jako interdisciplinární kulturní centrum. Na jaře 2016 se otevřelo jeho nové sídlo ve zrekonstruované postindustriální hale v centru Varšavy. V roce 2025 vystřídal Michał Merczyński ve funkci generálního ředitele Karolinu Ochab, která divadlo vedla od jeho založení. Divadlo dosud uvedlo devět inscenací Krzysztofa Warlikowského: (A)pollonia; Koniec (Konec); Opowieści afrykańskie według Szekspira (Africké příběhy podle Shakespeara); Kabaret warszawski (Varšavský kabaret); Francuzi (Francouzi); Wyjeżdżamy (Odjíždíme); Odyseja. Historia dla Hollywoodu (Odysseia. Příběh pro Hollywood); Elizabeth Costello. Siedem wykładów i pięć bajek z morałem (Elizabeth Costello. Sedm přednášek a pět příběhů s ponaučením); Europa. Společně s pařížským Odéon–Théâtre de l’Europe se také podílelo na koprodukci Warlikowského inscenace Un tramway (Tramvaj) s Isabelle Huppert v hlavní roli. Nowy Teatr od svého počátku podporuje mladé umělce a poskytuje jim prostor k uskutečnění jejich tvůrčích vizí. K jeho spolupracovníkům patří například Michał Borczuch, Krzysztof Garbaczewski a Anna Smolar. Po otevření nového sídla se stal také zázemím pro nastupující generaci polských choreografů a aktivně podporuje rozvoj polské taneční scény. Jako interdisciplinární instituce nabízí Nowy Teatr rovněž rozsáhlý hudební program, pořádá výstavy a připravuje pestrou škálu vzdělávacích aktivit pro diváky všech generací. Koná se zde také přehlídka mladého polského divadla Generation After a festival New Europe, který pravidelně představuje průlomové zahraniční divadelní inscenace.