Johnův paradox

JOHNŮV PARADOX V nové inscenaci Philippa Quesneho se schází malá, poněkud podivínská společnost, která s humorem a melancholií zkoumá místo umění v našem každodenním životě. Libreto tvoří původní texty básnířky a romanopiskyně Laury Vazquez. Inscenace tvoří diptych s jednou z nejslavnějších Quesneho inscenací, Sergovým efektem (2008), který se plzeňskému festivalovému publiku představil v roce 2014. Ta představovala osamělého muže, který ve svém bytě každou neděli pro přátele chystal divadelní představení. Z jeho tříminutových drobniček, využívajících rafinované zvláštní efekty, vyrůstala poetická, vtipná imaginace, ale také podivné území, v němž sousedila samota melancholického vynálezce a přátelství jeho kroužku trpělivých diváků. Dnes toto napětí mezi úporným zkoumáním a potřebou se dělit vidíme u skupiny přátel, kteří se každý čtvrtek scházejí kvůli provozu umělecké galerie. Mezi efektem a paradoxem spočívá duch divadla, které má blízko k publiku, jež se stává svědkem polyfonické skladby pro lidi i nelidi, svědkem výtvarné i literární imaginace.

Herecké obsazení doslova jiskrně vdechuje život „quesnovskému duchu“ – někde mezi absurditou a skutečností, ironií a poezií, ale vždy naplněnému lidskostí, kterou nelze udržet na uzdě.
VINCENT BOUQUET, Sceneweb

Philippe Quesne, který zůstal výtvarníkem, proměňuje jeviště v autentický (a krásný!) umělecký ateliér.
FABIENNE PASCAUD, Télérama

Johnův paradox je skvělá inscenace, která je pro Quesneho tvorbu zcela typická; jeho tvůrčí princip je performativním proudem, jenž klidně plyne směrem k něžné absurditě.
AMÉLIE BLAUSTEIN-NIDDAM, Cult. News

Philippe Quesne, který k divadlu přistupuje z pozice výtvarníka, nechce pouze ztvárňovat tvorbu, ale skutečně tvořit, a to v hluboce naplňující, komické a osvobozující redundanci.
LUCILE COMMEAUX, Libération

PHILIPPE QUESNE (1970) Režisér, scénograf, autor. Po studiu výtvarného umění na École Estienne a na École des Arts Décoratifs v Paříži působil asi deset let coby scénograf pro různé divadelní a operní inscenace či výstavy současného umění. V roce 2003 založil společnost Vivarium Studio, která sdružuje skupinu herců*hereček, výtvarníků*nic a hudebníků*nic. Jeho inscenace tvoří repertoár, který se již řadu let uvádí po celém světě: La Démangeaison des ailes (2003), Des Expériences (2004), D’après nature (2006), L’Effet de Serge (2007), La Mélancolie des dragons (2008), Big Bang (2010), Swamp Club (2013) aj. Vydal také čtyři knížky o vztazích mezi člověkem a přírodou: Actions en milieu naturel (2005), Petites réflexions sur la présence de la nature en milieu urbain (2006), Thinking about the end of the World in costumes by the sea (2009), Bivouac (2011). Jako režisér pracoval v Japonsku, Belgii či Německu, kde uvedl např. inscenaci Caspar Western Friedrich (2016) v Schauspielhausu v Hannoveru, Farm Fatale (2019) v Kammerspiele v Mnichově a Cosmic Drama v Theater Basel (2021). V oblasti opery režíroval operu Usher od Debussyho a Annelies van Parys ve Staatsoper Berlin (2018) a Das Lied von der Erde od Gustava Mahlera na Wiener Festwochen (2021). V letech 2012 až 2014 byl uměleckým spolupracovníkem Théâtre de Gennevilliers za vedení Pascala Ramberta a staral se o program Festivalu mladých tvůrců. V letech 2014 až 2020 vedl Centre dramatique national Nanterre-Amandiers, kde vytvořil inscenaci Le Théâtre des négociations (2015) – simulaci světové klimatické konference ve spolupráci se sociologem Brunem Latourem a jeho týmem a dvěma stovkami studentů, La Nuit des taupes / Welcome to Caveland (2016) či Crash Park, la vie d’une île (2018). V roce 2019 reprezentoval Francii na Pražském Quadriennale a se svou instalací Microcosm získal hlavní cenu. Od roku 2022 je uměleckým ředitelem divadla Ménagerie de Verre v Paříži, kde pořádá festival Les Inaccoutumés věnovaný tanci a performanci. Mezi jeho nejnovější inscenace patří: Fantasmagoria, pièce pour pianos & fantômes (2022) ve spolupráci se skladatelem Pierrem Despratsem, Le Jardin des délices (2023), uvedené na Festivalu v Avignonu, a Chroniken vom Mars (2024) podle Raye Bradburyho ve spolupráci s Theater Basel. V roce 2025 uvedl v Schauspielhausu v Hamburku inscenaci Vampires Mountain a na jaře 2026 v berlínské Volksbühne vznikla jeho dosud poslední inscenace Spooky Paradise.