Krkavci

KRKAVCI Rodinné štěstí, domácí pohoda a ekonomické zajištění vezme za své, když hlava rodiny nečekaně umírá. Vdova a tři dcery se musí rychle přizpůsobit situaci. Ale jak, když nikdy nespravovaly rozpočet a tlačí na ně advokát, notář, věřitelé… Co to znamená, když se vše ze dne na den změní, ale není čas truchlit, protože kola ekonomiky se nepřestávají točit? Sledujeme osudy čtyř žen, které se nedokážou přizpůsobit, protože se nestihnou ani nadechnout, ani rozhlédnout. Těžko říct, kdo je oběť a kdo je viník. Všichni jsme voyeury cizích životů: my vidíme komedii, a ona to přitom může být hořká tragédie.

Krkavci získali Cenu divadelní kritiky v kategorii Inscenace roku 2025.

Jan Frič oslnil tím, jak razantně dokázal uchopit staré realistické drama a přitom zachovat, ba ještě vypíchnout krutost i výsměšnost, s nimiž autor pitvá společenskou morálku. Díky skvělému nápadu použít starou televizní inscenaci tohoto kusu jako groteskně zmutovaný odraz současnosti se mu podařilo docílit nadčasového vyznění. Pomohla mu k tomu i výrazná redukce textu, která účinně zhustila jeho hlavní sdělení. K tomu je třeba přičíst vyhlášenou hereckou souhru Dejvických, která se pod Fričovým vedením znovu rozkošatěla a nabyla nových podob.
JANA MACHALICKÁ, Divadelní noviny

Krkavci nabízejí příběh, který je současně depresivní i zábavný. Což odpovídá nejlepší dejvické tradici, v níž rozhodně není překvapením, když se ironický a často i groteskní odstup pojí s vážným jádrem. Je to přístup divácky vděčný (v českém prostředí ostatně velmi oblíbený), může však být zrádnější, než se zdá. Kouzlo spočívá ve schopnosti udržet se na hraně, nezaměnit nadhled a odstup za samoúčelné vtipkování, které v lepším případě ruší a v horším ono vážné jádro zastíní nebo dokonce úplně rozbije. V Krkavcích se to podařilo jako v Dejvicích už dlouho ne.
VLADIMÍR MIKULKA, Svět a divadlo

JAN FRIČ (1983) Spící člen Společnosti doktora Krásy. Patří mezi nejvýraznější divadelní osobnosti své generace. Jeho inscenace Vassa Železnovová, kterou uvedl ve Stavovském divadle, se v anketě divadelních kritiků stala Inscenací roku 2021. Kromě režie se na některých inscenacích podílí i jako spoluautor předlohy (např. Návštěva, Nová scéna, 2018) nebo scénograf (např. Velvet Havel, Divadlo Na zábradlí, 2014). Studoval činoherní režii na pražské DAMU pod vedením Jana Nebeského a Darii Ullrichové. V letech 2017–2022 byl kmenovým režisérem činohry Národního divadla. Spolupracuje jak s velkými divadly (např. Národní divadlo Brno, Klicperovo divadlo v Hradci Králové, Národní divadlo moravskoslezské, Divadlo v Dlouhé), tak i s komorními, alternativními scénami (např. A studio Rubín, Divadelní společnost Masopust, Divadlo X10). Vedle autorských inscenací (např. inscenace BurnOut aneb Vyhoř!, A studio Rubín, 2019) a inscenování současných dramatických textů (Otec hlídá dceru, Nová scéna, 2022) se soustavně věnuje i textům klasickým (např. Bakchantky, Stavovské divadlo, 2023, Král Oidipús, Národní divadlo, 2019 nebo Faust, Stavovské divadlo, 2018). Po krátkém přerušení režijní činnosti v sezoně 2023/2024 se znovu vrátil na české jeviště právě inscenací Krkavci.

DEJVICKÉ DIVADLO bylo založeno v roce 1992. Po odchodu původního souboru s uměleckým šéfem Janem Bornou byl od roku 1996 do konce sezony 2013/2014 uměleckým šéfem režisér Miroslav Krobot. V letech 2014–2016 byl uměleckým šéfem divadla Michal Vajdička, který s Dejvickým divadlem spolupracoval od roku 2011 jako režisér inscenací Ucpanej systém a Racek. Od ledna 2017 do konce roku 2024 by uměleckým šéfem Martin Myšička, který v DD působil jako člen hereckého souboru už od roku 1997. V lednu 2025 se novým uměleckým šéfem Dejvického divadla stal Jiří Havelka. Dramaturgie divadla se ubírá několika směry. Kromě uvádění původních her současných evropských i světových autorů se orientuje na díla výrazných českých nebo slovenských tvůrců, kteří svá díla tvoří přímo pro soubor DD a ve většině případů se na nich podílejí i jako režiséři (J. A. Pitínský, Miroslav Krobot, Petr Zelenka, Jiří Havelka, David Ondříček, Karel František Tománek, Viliam Klimáček, Petra Tejnorová, Daniel Majling a další). Výraznou součástí dramaturgie Dejvického divadla jsou i svébytné interpretace děl světové literární tvorby. Během své existence získalo Dejvické divadlo řadu významných prestižních ocenění, stejně jako jednotliví členové jeho souboru, kteří také dostávají výrazné umělecké příležitosti i v jiných dramatických odvětvích, zejména ve filmu, televizi nebo rozhlase. V roce 2022 se v anketě časopisu Svět a divadlo (Ceny divadelní kritiky, dříve Ceny Alfréda Radoka) Dejvické divadlo už pošesté stalo divadlem roku.