Maryša Vávrová

MARYŠA VÁVROVÁ Maryša pohledem Vávry. Hra vznikla „na objednávku“ pro první ročník pražské přehlídky Císařovy nové šaty, věnované památce profesora Jana Císaře, mimořádného teatrologa. Pořadatelé si přáli Maryšu (profesorova oblíbená hra), nebo libovolnou hru se spousty jablek (v odkazu na profesorem řešený teoretický problém nadužívání jablka jako symbolu na jevišti). Maryša Vávrová je pokusem skloubit obě zadání autorem, který neumí ani hanácké, ani slovácké nářečí, takže bude mluvit po svém. Tolik úvodní omluva Mrštíkovým a vysvětlení všem, kteří mají klasickou Maryšu rádi.

Veškerá výprava je dílem Tomáše Hájka a oplývá pověstnou a okouzlující výtvarnou naivitou, ale i humorem – například když loutka Vávry za barem má absurdně dlouhé, hadicovité ruce, aby všude dobře dosáhla. V Maryše se ale Tomáš Hájek vyřádil na všech složkách inscenace. Smyšlené nářečí z Maryši ještě podpořil vlastními novotvary a stylizovanou dikcí (a třeba slovo jabčiště, ačkoli v krkonošském nářečí zřejmě skutečně existuje, sklízí zasloužený smích). Interpretaci slavného příběhu z „druhého“ úhlu pohledu vytěžil na maximum a podrobil přísné, realistické a kauzální logice, která je zdrojem komiky, ale také je těžko ji zpochybňovat. Zároveň forma inscenace i příběh sám podporují Hájkovu hereckou polohu známou i z „meotarového období“, totiž polohu emocionálně angažovaného organizátora dění.
ADÉLA VONDRÁKOVÁ, Divadelní.net

Humor je tu jakoby mimoděk – chytrý a skrytý. Začíná už převedením tragického děje do malých groteskních loutek a na tři scény z bedýnek od ovoce – kostela, ložnice a moštárny (v zadání, pro něž inscenace vznikla, byla údajná averze zesnulého profesora Císaře k jablkům na jevišti), probleskuje v divadelních zcizeních (včetně odkazů na před ním předcházející inscenaci Hanky Voříškové Jabka) a nejotevřeněji je prezentován v reklamách na Vávrův mošt, které tvoří střihové odlehčující předěly v nejvypjatějších okamžicích (…).
LUDĚK RICHTER, Zpravodaj Loutkářské Chrudimi

TOMÁŠ HÁJEK Ochotník z krkonošské vsi Poniklá. Původně zeměměřič, dnes již dlouho starosta rodné vísky o 1100 duších. Divadlo ho bavilo a baví i v kolektivní činoherní podobě, to loutkové však povětšinou tvoří a provozuje úplně sám.

BAŽANTOVA LOUTKÁŘSKÁ DRUŽINA z Poniklé bývala po mnohá léta spojována pouze s meotarem (zpětným projektorem a na něm figurovanými stínohrami). A to až tak moc, že má ambici dokázat sobě i ctěnému diváctvu, že se bez zpětného projektoru obejde. Ačkoliv to jde, přiznejme si, ztuha… Zvláště, když je na vše jediný protagonista sám.