Nebezpečné známosti

NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI Nová divadelní adaptace proslulého epistolárního románu. Nebezpečné známosti patří k nejzásadnějším dílům světové literatury, od svého prvního vydání z roku 1782 dodnes provokují a budí rozruch. Jakmile kniha vyšla tiskem, stala se naprostým bestsellerem. Od té doby se Valmont stal obecně platným archetypem svůdce a bezesporu i jednou z nejznámějších literárních postav vůbec. Ne nadarmo se traduje, že nevídaná popularita Nebezpečných známostí přispěla k zásadní proměně myšlení, která vedla až k rozpoutání Velké francouzské revoluce. Příběh dvou známých citových cyniků Valmonta a Markýzy de Merteuil byl mnohokrát zpracován v divadle, rozhlase i filmu. Jejich sázka, že Valmont svede nepřístupnou paní de Tourvel, zpočátku působí jako lehkovážná hra s city. Podobně jako „zasvěcování“ nevinné Cecilie. Pod brilantní konverzací, jiskřivými přestřelkami a načechraným rokokovým peřím ovšem zuří cynický boj o moc a bouří touha zraněné ženy po pomstě. A lze vůbec takovou sázku vyhrát? S čím si zahráváme, když osudovou lásku předstíráme? Jak dokáže ostřílený Valmont čelit pravým citům, především těm svým? Hra o strachu z lásky, bolesti a dospělosti se stále stejně provokativně dotýká dneška.

V jedné ze svých nejlepších inscenací poslední doby vsadil J. Čermák více na kulturu těla a estetiku krásy, než na sílu slova. Celý příběh s lehkostí přenesl k modernímu jazyku… ať už jde o moderní kostýmy a scénografii, hudbu využívající i moderní korejský pop, či light design, ale i o řadu aktualizací přímo v ději. Dnešní jazyk promlouvá do jednání postav, vztahy se hroutí obdobně jako v předloze, láska je slovo, které ztrácí význam. Inscenace se nese ve znamení znamenitých hereckých výkonů, jimž vládne K. Baranová a do nichž se libereckým hercům podařilo dostat patřičné množství vzájemné chemie.
IVA BRYNDOVÁ, i-divadlo.cz

Režie Laclosova rokokového salonního románu je v Čermákově dramatizaci naprosto vyvážená a dokonale prokomponovaná, a to pokud jde o kombinaci historizujících prvků s aktualizujícími, zasazenými do současného prostředí. Režijním gestem jako by Čermák strhnul z románového dění plného milostných intrik a krutosti svrchní vrstvu vytříbené kurtoazní konverzace, rokokových krinolín a paruk a odhalil nitro postav i vztahů.
ZUZANA AUGUSTOVÁ, Podhoubí

Inscenace (…) fikaně nastoluje pozoruhodnou řádku paralel mezi dějem klasického epistolárního románu a dnešní sterilně odlidštěnou dekadencí sociálních sítí. (…)

Čermákova nekompromisní vize, vehementně podpořená stylotvornou scénografií jeho tradičních spolupracovnic Pavlíny Chroňákové a Martiny Zwyrtek, ukazuje univerzum totálně rozvrácené generačním konfliktem, svět bez funkčních rodinných vazeb. (…) Prostor extaticky ovládají poživační vysavači duší i těl ­Markýza de Merteuil a Vikomt de Valmont, jimž své enormní herecké schopnosti propůjčili Karolína Baranová a Filip Jáša. Oba přesvědčivě prezentují disproporci mezi halasně předváděnou vnější dokonalostí a pestrým spektrem vnitřních frustrací, která se stává symptomatickou a do tragických důsledků dovedenou jevištní metaforou dnešní instagramové generace. Nepožírá totiž pouze původce zla, ale v závěru dokonce vyrábí další nadšené následovníky, Rytíře Dancenyho (Matěj Neubauer) a Cecilii de Volanges (Eva Goldmannová). Strhující, unikátně zábavná i nemilosrdně klinická vivisekce, jež si ve své účinnosti nezadá ani s Müllerovým Kvartetem. Jedna z inscenací roku. Nutno vidět!
PETR KLARIN KLÁR, Divadelní.net

JAKUB ČERMÁK (1981) Zkušený dramatik a nepřehlédnutelný režisér s osobitým pohledem na svět a vzácnou scénickou obrazivostí. Dvacet let vedl úspěšný pražský umělecký gang Depresivní děti touží po penězích, který ze sklepního žižkovského prostoru Venuše ve Švehlovce udělal módní nezávislé divadlo, kam se sluší chodit, když máte přehled. Od ledna 2025 je uměleckým šéfem činohry Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Ve své tvorbě se věnuje jak aktualizovaným přepisům klasických dramat (Maryša mlčí, Antigona, Hamlet, Trójanky) a literárních děl (Utrpení mladého Werthera, 120 dnů Sodomy), tak současným experimentálním tvarům, jako imerzivnímu či dokumentárnímu divadlu. Za imerzivní projekt Happy end v hotelu Chateau Switzerland (2022) získal Cenu Divadelních novin, jeho text Očistec si zaslouží každý získal třetí místo na mezinárodní soutěži Dráma v Bratislavě (2022). Festival …příští vlna / next wave… jej ocenil jako Osobnost roku 2020, získal Cenu české divadelní DNA za mimořádný přínos v oboru alternativního divadla na festivalu Malá inventura 2020, opakovaně byl nominován na Cenu Divadelních novin (2018, 2019, 2021).

ČINOHRA DIVADLA F. X. ŠALDY V LIBERCI Od roku 2021 vede činohru DFXŠ režisérka Kateřina Dušková a spolu s dramaturgy Lenkou Chválovou a Jiřím Janků navazuje na práci Šimona Dominika a Ivana Rajmonta a slaví úspěchy ve dvou obtížně spojitelných směrech. Díky lokální dramaturgii a precizně řemeslně vypracované zábavě soubor pevně zakořenil v kulturním vědomí lidí z města a může se spoléhat na přízeň publika. Současně zve vedení ke spolupráci nejnáročnější režiséry a hledá dramaturgické výzvy tak, aby ansámbl neustále překračoval hranice ověřených uměleckých postupů. Srdcem obou těchto dynamických pohybů je ovšem herecké umění – a herecká dramaturgie jako základní princip uvažování. Díky tomu síly činohry utěšeně rostou – a sklízejí mimořádná ocenění: například Cenu Thálie hned dvakrát po sobě – v roce 2022 pro Veroniku Korytářovou za roli Buriana ve stejnojmenné autorské inscenaci Tomáše Dianišky a v roce 2023 pro Karolínu Baranovou za titulní roli v Marii Antoinettě Janky Ryšánek Schmiedtové. Soubor se účastní mezinárodních festivalů (letos Divadelní svět Brno a již počtvrté Mezinárodní festival Divadlo v Plzni), ceny pravidelně získává na Grand Festivalu smíchu v Pardubicích. Inscenace Nebezpečné známosti byla vyhlášena Nejlepší inscenací sezony 2024/2025 v anketě odborné redakce portálu i-divadlo.cz.