Šťastná hvězda podle Franze K.

ŠŤASTNÁ HVĚZDA PODLE FRANZE K. „Každý vychází z podsvětí po svém, já – psaním,“ poznamenal Franz Kafka v dopise Gretě Blochové. Možná právě v takových okamžicích se odhaluje podstata kouzla, které povolává neviditelnou nádheru života tím, že ji nazývá jejím pravým jménem. Kafka byl totiž paradoxně jejím velkým oslavovatelem. Vytrvalým hledačem šťastné hvězdy, jak napsal v dopise Felice Bauerové. Janusz Stolarski ve svém monodramatu, které čerpá z děl, jako jsou Zpráva pro Akademii, Proměna a Umělec v hladovění, následuje hlas spisovatele. Tvůrce inscenace opakuje jeho slova, avšak nakonec utichá a nechává promlouvat pouze své tělo, dotčené přítomností Kafkových postav. Nechává promlouvat prostor, v němž se pohybuje, jemuž se podřizuje.

JANUSZ STOLARSKI Polský herec, režisér, divadelní pedagog a spoluzakladatel nezávislého divadelního sdružení Stowarzyszenie Teatralne Antrakt v Poznani. Ve své tvorbě propojuje autorské divadlo, fyzické herectví, hudbu a literaturu, propojuje akademickou reflexi s divadelní praxí. Janusz Stolarski dlouhodobě spolupracuje s alternativní divadelní scénou. Je též členem legendárního divadla Teatr Ósmego Dnia. Jako autor se podílí na řadě oceňovaných inscenací a workshopů prezentovaných na významných evropských festivalech. Janusz Stolarski se také věnuje divadelní pedagogice a sociálně angažovaným projektům. Od roku 2008 pracuje se skupinami lidí ohrožených sociálním vyloučením a od roku 2015 vede Teatr Pod Fontanną (v rámci Teatru powszechny Centra kultury Zamek w Poznani).

TEATR ÓSMEGO DNIA Ačkoli historie svádí k ohlížení se do minulosti, polský divadelní soubor Teatr Ósmego Dnia (Divadlo osmého dne) i po více než šesti desetiletích existence obrací svou pozornost především k přítomnosti. I přes proměny doby a střídání generací zůstává stálou součástí evropské alternativní divadelní scény. Divadlo vzniklo v roce 1964 v rámci studentského hnutí. Pod vlivem práce Jerzyho Grotowského rychle začalo hledat vlastní výraz a inovativní herecké metody. V 70. letech se profilovalo kritickým pohledem na společenskou realitu. V duchu manifestu jednoho ze zakladatelů, Lecha Raczaka, se jeho tvorba zaměřila na zpochybňování zavedených myšlenkových vzorců a aktivní podněcování změny. V 80. letech se soubor profesionalizoval. Jeho úzké vazby na protikomunistickou opozici (Výbor na obranu dělníků – KOR, hnutí Solidarita) a politicky angažované inscenace vedly k perzekuci ze strany tehdejšího režimu. Činnost divadla tak pokračovala v nucené emigraci po různých evropských zemích. Návrat do Poznaně v 90. letech znamenal začátek nové éry. V sídle divadla na ulici Ratajczaka 44 soubor vybudoval významné kulturní centrum, které se stalo líhní polské alternativní scény (např. Teatr Biuro Podróży či Strefa Ciszy). V tomto období se Teatr Ósmego Dnia stal rovněž průkopníkem monumentálního pouličního divadla. Na počátku nového milénia procestovala kultovní inscenace Archa (Arka) Evropu, Ameriku i Asii. Mimojiné hostovala i na Mezinárodním festivalu Divadlo v Plzni. Jiným významným projektem se stala inscenace Složky (Teczki), vytvořená na základě svazků vedených o členech divadla polskou tajnou policií, která sklidila velký ohlas například v USA.

Dnes funguje Teatr Ósmego Dnia jako městská kulturní instituce. Dlouhodobě se věnuje sociálně angažovaným projektům a otevírá své prostory studentům, seniorům, lidem bez domova či uprchlíkům. Teatr Ósmego Dnia věrný svým kořenům reaguje na aktuální společenské dění a vytváří bezpečný prostor pro veřejnou diskusi a hledání odpovědí.